Víkend na běžkách 1

Slunce odráží paprsky od třpytivých krystalků sněhové krusty a v krajině stojí silně omrzlé stromky připomínající davy stojících sněhuláků podél cesty jako fanoušci běžeckého lyžování. Nebe je naprosto čistě modré.

Dnešní den, jako by mi hrál do karet s pocitem absolutního štěstí, kdy vše zázračně vychází, jak má.

Těším se a věřím, že v tomto duchu bude probíhat celý víkend...



O tři dny dříve...

“V pátek tedy platí ty běžky?” Dopisuji text v telefonu a odesílám.

Po pěti minutách odpověď: “ Samozřejmě, budu mít aspoň volný celý víkend na rekonvalescenci.” a smějící se smajlík.

“Tak to je super.” Odpovídám.



Nyní

Ještě chvilku se kochám pohledem, do kterého vjíždí Freya a míjí mne, tím výrazně doplňuje tu nádheru, zvláště když mi oči zamíří na její pozadí v upnutých sportovních elasťácích. Znovu cítím to šimrání v rozkroku a v myšlenkách má fantazie už pomalu roluje oblečení, aby bělostné půlky ucítily teplo paprsků slunce a mých dlaní na nich.

“Nezastavíme na chvilku?” Zeptá se.

Svezením na jedné lyži dojedu k ní, na jejích očích je vidět výraz nadšení z té krásy.

Ukazováčkem se dotýkám jejího levého prsu. “ Tady teď stojíme.” povídám.

Pomalu prstem sjíždím do úžlabí a vyjíždím na vrcholek druhého. “Projedeme tím údolím na ten druhý kopec, tam je přístřešek a dáme si pauzu.”

Při tomto lehkém hlazení se jí postavily bradavky.

“A co ta špička tam?” Usmívající se se ptá a hledí na výrazný špunt na vrcholku pravého prsu.

Prstem do něj brnknu, lehce zmáčknu mezi prsty až jemně sykne a celá se otřese vzrušením. “To je ten přístřešek.” Laškovným hlasem odpovím.

“Tedy, takhle mi nikdo ještě nevysvětloval trasu.” Usmívá se. Jen mrknu okem na ní a dávám jí polibek a levou rukou jí stisknu v dlani jednu půlku zadečku.

“ A já se nemůžu vynadívat na to Tvé pozadí.” Odpovím.

“Tsss.” jemně do mne strčí a znovu najíždí do stopy. Po pár metrech si přendá hůlky do jedné ruky a volnou rukou zasune dlaň za gumu na zadku a provokativně odhalí jednu půlku.

“Potvoro, no počkej!” Prohodím pro sebe a vyrážím za ní.

V půlce stoupání Freyu předjíždím a ukrajuji kousky metrů k přístřešku, kde si konečně dáme kávu a čaj z termosky.

Odepínám lyže a jsem překvapený, že do teď jsme nikoho nepotkali v tak nádherný den.

Freya přejíždí, lehce zadýchaná, sundá běžky a mírně si rozepíná zip pod krkem. Nádherně vyniká její dekolt ve sportovní podprsence.

Nabízím jí plecháč kávy, po kterém se vděčně natahuje.” Děkuji.” Odpoví se stále zrychleným dechem, ale veselým výrazem v obličeji. Dlouho jsem jí neviděl tak spokojenou.

Sedáme si na lavici, opíráme o stůl a oddáváme se hřejivým paprskům.

Náhle si vzpomenu a začnu hledat v batohu.

“Copak tam máš za překvapení?” Zeptá se, oči má zavřené a tvář nastavenou slunci.

“Jo, je v pořádku.” v duchu si oddychnu.

Vytahuji krabici, otáčím se k ní.

Překvapená hledí na krabici.

Otvírám její bok a vytahuji kytici tulipánů.

“Všechno nejlepší k našemu výročí.” pronesu a nahýbám se pro polibek.

Překvapením se jí rozzáří oči, nesměle se začne usmívat.

“Jeee, děkuji.”

Opětuje svým nahnutím k našemu spojení rtů. Levou rukou ji obejmu a více přitahuji k sobě. Polibky se proměňují ve vášnivé líbání, pravou rukou více rozepínám zip její bundy a nesměle hladím její prsy jejichž bradavky reagují svým nabýváním a výrazně se mi tlačí do dlaně.

Přes vrstvy oblečení jednu bradavku sevřu mezi prsty a jemně promnu. Opět Freya lehce zasténá. Svou volnou rukou po vnitřní straně stehna se blíží k mému rozkroku, kde se už tvaruje boule s tvrdnoucím vrcholem...

Přesunu ústa k jejímu uchu.

“Strašně Tě chci, teď a tady.” Zašeptáním pronesu své toužebné přání.

Pohlédne mi do očí, čtu v nich směsici pocitů, je tam chtíč a zároveň obava.

Její ruka pevně sevře mou bouli v rozkroku a dravě přitiskne rty na mé. Její jazyk divoce vniká do úst, jako by chtěl plenit vše co mu přijde do cesty.

Cítím uvolnění ze sevření penisu, ruka rozepíná patent v pase a povoluje zip poklopce. Chladná dlaň mizí za lemem trenek a putuje po tvrdé délce ke koulím. Jemně je mne jako meditační koule proti stresu.

Má ruka opouští prsa, konečky prstů přejedou přes břicho ke spodnímu lemu bundy, pod který zápěstí mizí jako lasička v noře. Nahmatám obrubu kalhot a s mrštností úhoře se prosmýkne zároveň pod kalhotky, kde už cítím sametovou kůži pahorku a hřejivost klína. Freyino tělo se rozvibruje vzrušením, když prsty obratně zakroužím na klitorisu.

Její značné vzrušení současně pocítím přesunem ruky na můj penis, kde jej pevně sevře, stáhne předkožku a palcem doráží na citlivé uzdičce. V ten moment bych snad poskočil, ale s rukou v jejím klíně automaticky vjíždím mezi vlahé pysky a dvěma prsty se bořím do štěrbinky, kde atakuji její bod.

Oba po cílených dotecích na nejcitlivějších místech, se naše sedící těla střídavě napínají a povolují, dech se zrychluje a vzrušení se stupňuje.

Freya neklidně vlní tělem napíná svaly prdelky, stehny svírá mou ruku v klíně...

“Tak už mně kurva ošukej, nejde to vydržet. ”Vyjekla v zoufalosti situace, tento povel se snad musel odrážet dole v údolí, ale to už jsem nechtěl nijak sledovat.

Okamžitě jsem na nohy vystřelil jak pružina. Nasměřoval jsem Freyu, aby se otočila a klekla na lavici, položila se na stůl. V rychlosti jí stahuji naráz oba dva spodní díly ošacení. Na slunci zazářila bělostná pokožka obou polovin jejího zadečku, mé kalhoty a trenky za mírného tahu sjíždí ke kotníkům.

V dlani svírám napnutý kolík, kterým ho už smáčím v nektaru mezi okvětím jejího lotosu, kde špičkou nektar roztírám po okolí, žaludem přejíždím přes hráz k rozetce a zpět.

Freya vrtí netrpělivě prdelkou, kdy už ucítí pomalé noření krví tepajícího ocasu a ten slastný pocit vyplnění její studánky rozkoše.

Napětí už neoddaluji a pomalu vnímám centimetr po centimetru horkost její kundičky až se ponořím na doraz. Chvíli tak sečkám, ale to už mne prdelkou tlačí zpět ať znovu přirazím. Slyším její zoufalé supění nad mými provokacemi.

Vyjedu a znovu přirazím až nádherně vzdychne, tyto melodie zbožňuji, což mne motivuje k dalším přírazům, které jsou důraznější.

Tichostí krajiny se nese pleskání koulí o její lasturku, doplněné jejím vzdycháním, které zrychluje současně s frekvencí mých pohybů.

Freya správně odhaduje mou neodvratnou chvíli přibližujícího vrcholu. Levou rukou zamíří do klína a už prsty kmitá na poštěváčku.

V mém maximálním tempu přírazů zhluboka dýchám a supím jak naložená lokomotiva, cítím rychle se blížící vrchol. Freya už také svou vibrací a sténáním mi naznačuje že bude.

Pevně sevřu její boky a poslední přírazy jsou živočišně divoké, Freya se volnou rukou drží okraje stolu až jí bělají klouby na prstech.

“ Aaaahh” Vyjede mi z úst s prvním výstřikem.

Freya se křečovitě napne a vyjekne v táhlém zasténání. Po chvilce se uvolní a oddaně leží na stole.

Stále stojící za ní hladím kůži jejího rozkošného zadečku a pozvolna ochabuji v její komůrce.

“Není nad vrchol ve vrcholovém sportu, viď?” Přeruším s vtipem tichost okamžiku.

Freya se zvedá, po otočení se s úsměvem na mne podívá.

“Ty jsi …”Nedořekne větu a zasměje se ještě víc.

Nalévám nám čaj, abychom svlažili suchá ústa.

“A co máš v plánu teď? Přece jen už je celkem pozdě, tak bychom se měli přiblížit někam na vlak nebo autobus?” Padají její otázky.

“ Neboj se všechno je zařízené, tady přejedeme tenhle hřeben a už pojedeme jen dolů.” S úsměvem vysvětluji.

Sbalím věci do batohu a připravuji si lyže.

Freya už připravená vyrazit jen pronese.

“Těším se na vanu až se prohřeji.”

V duchu s úsměvem na rtech odpovím. “To budeš ještě koukat.”

“Tak jedem?” Ptá se, jen kývnu a vyrážíme.



Sjíždíme do údolí, slunce za horizontem už zmizelo, teplota klesá dál pod nulu a na bílých vrcholcích se objevuje růžová barva posledních paprsků, která se pozvolna mění do tmavých odstínu fialové.

Vyjíždíme z průseku lesa a už z dálky jsou vidět střechy chalup nad kterými stoupá kouř z komínů.

Předjíždím úmyslně Freyu a ze stopy odbočuji do leva do čerstvé stopy co jsem tu zanechal dopoledne.

“Počkej, kam jedeš? "Volá za mnou.

“Pojeď za mnou.” Jen zvolám.

Skluznice lyží vydávají svůj ojedinělý zvuk ve stopě.

“Ty jsi skunk.” Veselým hlasem mne tituluje, když se blížíme k prvnímu srubu na okraji osady, kde si všimla mého stojícího auta. Přijíždíme k ní a zastavujeme.

Sundávám běžky a posunkem hlavy jí dávám najevo, ať mne následuje ke dveřím.

“Počkej vždyť tu nemám žádné věci, nic na převlečení, hygienu.”

V tichosti otvírám dveře do vyhřáté otevřené místnosti. Freya jde za mnou stále s předsudkem, že nemá nic sebou.

“ Co bys potřebovala?” Ptám se a ukazuji na velikou postel na níž je složený župan, nezbytné hygienické potřeby, nové spodní prádlo.

“A věci na zítra?” Ptá se.

“Je tu pračka i sušička. "Odpovím.

“No dobře no.” rezignuje a v hlase má tón překvapení.

“Přece jsi si nemyslela že takový den odbudu jen květinou?” Povídám a přes francouzské okno ukazuji na terase koupací káď, z níž kolem krytu stoupá pára.

“No dobře.” přijde ke mně, ruce obtočí kolem mého krku.

“Ty umíš teda překvapit.”

“Viď.” Spokojeně se usmívám a spojujeme rty....