V roce 2039 postihla zemi epidemie, při které vymřelo 99% mužů. Ahoj, jsem Luděk, je mi 40 a mám krizi středního doletu. Mezi mé zvláštnosti patří to, že jsem jeden ze zbývajícícho procenta mužů na planetě. V naši lokalitě naprosto jediný široko a daleko. Což o to, dříve bych si to užíval, ale být jediný muž ve světě žen, nedivím se za tu krizi. Jak vypadá můj den? Nejdříve si ráno v posteli řeknu, jestli se mi to všechno jenom nezdálo. Když zjistím, že ne, tak se rozbrečím, to trvá nějakých deset minut, tak je čas na hygienu. Zubní kartáčky už prodávají jenom růžové a poslední pánské holítko bylo vyrobeno před deseti lety. Musím používat dámský depilátor a holící pěnu vlastní výroby.
Už se nedá koupit ani normální chlapský hajzlpapír, který drásal. Místo toho samé navoněné vícevrstvé měkké, no prostě hrůza. Nikdy předtím jsem si nedovedl představit, co taková apokalypsa znamená. Teď už to vím. Pustím televizi, dávají zprávy. No zprávy, dříve by to někdo nazval telenovelou s feministkama. Nerozplývám se nad roztomilým zvířátkem, ani nad tím, jak si pochvalují jedenácté výročí od vymizení chlapů. Vůbec ne, spíš mě to leda tak nasere. Opatrně nakouknu ven na chodbu. Nikde nikdo. Přivolávám výtah. "Dobrý den, mohu vás svézt dolů, nebo nahoru?" A zase "Dolů, nebo nahoru, vyberte si, máte dvě volby, jestli pojedete dolů, nebo nahoru!" Ozývá se z reproduktoru dámský hlas. "Jedu dolů" Řekl jsem. "Nahoru, skvělá volba!" Odpověděl výtah. "Dolů, dolů, dolů! Sakra!" Neudržel jsem se. Kdysi se dalo normálně zmáčknout tlačítko přízemí.
"Nahoře!" Ozvalo se z reproduktorů, když se výtah zastavil v horním patře. Dveře se otevřely a na střeše domu se u umělého jezírka slunilo několik žen. "Muž? To je přece muž!!!" Vypískly, jako kdyby ho nikdy neviděly. Najednou začaly něco houfně lovit ve svých kabelkách. Už jsem se s tím setkal, měly kalíšky na ...
"Dej nám sperma! Dej nám sperma muži!" ... tak jsem rychle vzal roha. "Dej nám sperma!" Slyšel jsem, jak kalíšky dopadají na dveře zavírajícího se výtahu. "No to tak!" Já vím, že je to v zákoně, že muž musí dát ženě na požádání do kalíšku sperma, aby mohla otěhotnět. Ale abych řekl svůj skromný názor někoho, kdo tomu vůbec nerozumí, zdálo se mi to jako totální píčovina.
Oddechl jsem si, že výtah jel dolů. Dneska jsem se zapomněl nalíčit jako obvykle, abych splynul s davem a mohl si koupit další depilátory, proto mě poznaly. Ale výtah jako na potvoru zase nezastavil v patře, kde jsem chtěl.
"Dole!" Ozvalo se z reproduktorů. "Dej nám sperma!" Ozvalo se, ještě než se otevřely dveře a kolem plno žen, které seběhly po požárním schodišti.
"Já, já první, já!" Obestoupily výtah, takže nebylo úniku. Popadl jsem tedy první kalíšek a začal si ho tam honit, což mi nešlo. "Nechce mi některá z vás pomoct?" Řekl jsem. Ty ženy se ale strašně rozzlobily, že by to prý bylo obtěžování a kdesi cosi.
"Moc se s tím loudáš, dělej!" Stál jsem tam s měkkým pérem, až jsem z něho trochu dostal a naplnil kalíšek. "Ten byl můj! Můj, ne můj!" Začaly se dámy prát o naplněný kalíšek a dávaly mi další. "Šmarja, je tam snad padesát miliónů spermií, tak se o to rozdělte později!" Řekl jsem, "Mužská logika! Mužská logika! Zakázané!" Přetáhla mě jedna přes hlavu kozačkou, až jsem upadl. "Mužská logika!" Kopla mi druhá do vajec, až jsem se tam svíjel. Pak jsem musel zase honit a naplnit další kalíšky poté, co mě přestaly okopávat. Pak mě nechaly jít, a já se vrátil do svého bytu, kde jsem brečel na podlaze, bez depilátorů...
