Erotické poviedky

Jedeme taxíkem. Tu restauraci neznám. Trošku za městem. Jen několik stolů. Zdraví se s vrchním, asi majitelem, znají se. Ten nás uvede do salonku, mimo hlavní místnost. Je tam jen jeden stůl, spíš obývací pokoj než salonek, protože je tu taky sedačka, křeslo, TV a velké zrcadlo, ve kterém se odráží celá místnost a celou ji jakoby zvětšuje. Nevybíráme si ani jídlo, ani pití. Prý je dopředu…

Vonku je príjemne teplo, zapadá slnko a nasávam letnú atmosféru. Popíjam biele víno a premýšľam čo ti vôbec poviem, aby sme si to uľahčili..vidím ťa, ako si vyšiel z chaty.. máš tie rifle, čo mám na tebe rada, so svetrom..pod ktorým isto nič nemáš..tvoje vlasy.. jemné oči a pery ktoré mám tak rada.. podídeš ku mne bližšie, hodíš ešte drevo do ohňa a sadneš si ku mne..dolievaš mi víno ....štrngneš…

„Kde je sakra ta chata, na mapě je, ale tady není,“ nadával Libor, který už patnáct minut jezdil po rozbité cestě. „Támhle,“ zakřičela moje žena, když viděla zelenou střechu, černý komín a špatně udržovaný živý plot. Měla pravdu, to bude naše budoucí chata. Našli jsme si s manželkou Verčou chatu pár kilometrů od městečka Loket, kde je krásný hrad a zákoutí řeky připomínají loket. Autem s námi…

Na tuto akci byl pozván zvlášť, jako čestný host. An i nevěděl pomalu jak. Vyhrabal proto staré kvádro a byl zvědavý, o co jde. Možná si někdo vzpomněl na jeho práci ve výzkumáku. A nebo snad o co sakra jde. Nedalo mu to spát. Zarazila ho sice cedule se šipkou "Prasák roku", ale nevěnoval tomu pozornost. Myslel si, že jde o překlep a akci pořádají pastevci, s cílem vybrat svého krále roku.…

Od halloweenskeho dobrodružstva (poviedku nájdete pod menom Z Michala je Lucia) ubehli asi 2 mesiace. iste vás zaujíma, čo som povedal Karin. Keď sme si na ďalší deň písali, nahovoril som jej, ze som bol opity a pri vyzliekani som jej silonky roztrhol, že jej dám peniaze na nové. Ona mi len poslala usmievajúceho smajlíka, že to sa stáva bežne a nemám sa nad tým trápiť. Taktiež som jej povedal, že…

"Mmmm, vynikající pečínka! To je králík?" Zeptal se Alois, když se se známými ohříval u barelu. "Ne, to je nutrie!" Řekl zavalitý a zanedbaný chlap. "Hmmm, nutrie? A jak si ji ulovil? Ta je přece plachá!" Zamyslel se Alois. "Lopatou!" Odpověděl mu známý, kterému od té doby kolegové bezdomovci začali říkat "Lopaťák". Lopatu vzal ze stavby vedle řeky. Alois se zachumlal do starého vojenského…

Vyprávění jedné mé přítelkyně. Zveřejněno s jejím souhlasem... Pracuji v jedné malé prodejně. Čtyři se střídáme na směnách, ranní a odpolední. Šéf je docela fajn a na mě dost drží. Snaží se to dělat sice nenápadně, aby si ostatní nevšimli, ale stejně má občas některá kolegyně nějakou poznámku na adresu mě a šéfa. A to ani netuší, že on mě docela přitahuje a mít nějakou možnost, hned bych si to s…

Zpátky ve městě (3. část) Od té doby uplynul nějaký čas a kromě toho, že jsme si ty chvíle připomínali občas v posteli, byly tak vzdálené, až se zdálo, jakoby to byl jen pouhý sen. Jana byla v tu dobu bez práce a zdálo se, že už propadá beznaději. Jednou však zazvonil její telefon. Podle hlasu bylo znát, že to není kamarádka. Erik, napadlo mě a bylo to tak. Nevěděl jsem, že má její telefon, ale…

Alois byl původním povoláním vyučený zedník. Nežil si špatně, ale jednoho dne mu luplo v zádech a další zedničina nebyla možná. Ba co víc, ani si nemohl sám kouřit. Do toho jeho manželka utekla s jejich pošťákem. Což byla docela ironie, zato jim domů chodila pošta včas. Jeho manželka požádala o rozvod. Samozřejmě byt připadl jí. Pan Alois tak skončil na ulici s mrzkými zády a chlastacím…