Jak začít tenhle blog? Zase na cestě. Zase hledám. Jsem na lovu. Ne, nechci se někde vystavit a být loven. Čekat, až si mě šelma všimne. Jsem na lovu. Nejsem na lovu pro potěšení. Lovím z hladu. Z dlouhého hladu. Snění o stolech plných jídla. Ačkoli jsem nehladověl tak docela poctivě, občas jsem ho ukojil i vcelku po gurmánsku, hlad se vždy vracel. Už nejsme zvířata nebo sví dávní předci, kteří…

Zjistil jsem, že se pohybuji mezi třemi archetypy ideálních žen. S jejich formulaci mi pomohl ChatGPT. Jo, vím dobře, jaká jsou s používáním toho nástroje spojená rizika, jaká to má omezení. Ale musím říct, že kromě toho, že mi to dost pomáhá v práci, kde jsou ale jeho výstupy okamžitě exaktně ověřitelné (nikoli tím, že pacient zemře nebo vlak vykolejí, ale tím, že aplikace dělá, co má), mě…

Dnešní zamyšlení bych chtěl věnovat tématu, které je pro mě moc důležité. Kriticky důležité. Existenciální. Zatím jsem se tu stačil zaobírat svým vlastním pohledem, svými představami, očekáváními. Ale pořád mě u toho strašila jedna nejistota. Co vlastně nabízím? Proč by někdo měl vycházet mým zvrhlým přáním, co by z toho měl mít? Měla mít? Samozřejmě jsem se zkoušel vcítit do druhé strany.…

Moje včerejší úvaha mě nepřivedla k rozptýlení nejistoty o motivaci ženy ujmout se suba. V podstatě jsem dospěl k tomu, že nevím a vědět možná ani nebudu. Přišel jsem ale na to, co může takovou motivaci ubíjet. Je to spolehlivě moje tendence hrát namém hřišti. Asi jsem byl moc dlouho schovaný za svou zdi. Zapisoval si na ni svá pravidla, lepil na ni své obrázky. Bojím se toho, co je…

Rituály jsou pro mě důležitá součást pistáciového vztahu. Paradoxně. Protože sám inklinuju spíše ke spontánnosti a improvizaci. Jenomže mez úvahy mě přivedly k poznání, že bych rituály neměl zatracovat, ale naopak jim přidělit pevné místo. Rituály totiž mohou přinést stabilitu a srozumitelnost. A podat pomocnou ruku ve chvíli, kdy se začínám topit. Pochybovat, vnitřně rebelovat. Nevěřit. A tady…

Tohle se mi stalo víckrát. Jsme uprostřed hry já najednou nevím, jestli to je ono. Ona nade mnou stojí, krásná a mocná. V kůži, kozačkách, jak jsem si ji vysnil, a čeká na mou reakci. Jenomže já jsem se právě odpojil a nemám se čeho chytit. Setkání až doteď probíhalo podle dohody. Uvítání. Mazlení kozaček. Facky. Kopání do vajec. V jednu chvíli jsem si to i užíval a zdálo se mi, že i Ona v tom…

Schůzka začíná v pět, do objednaného a zaplaceného azylu jsem ale dorazil už o hodinu dřív. Musím všechno připravit. A sebe taky. Jdu zavalenej taškama věcí, které dorazily z eshopu. Ty budeme zkoušet. Nejdřív zkontroluju, jestli je všechno v pořádku. Uklizeno, nic se nikde za ničim ani pod ničim neválí, koš je prázdný, z podlahy se dá jíst, kdo ví, třeba na to dojde, lednička nesmrdí a můžu do…

Sedíme na baru už aspoň půl hodiny. Ona je samá legrace. Ucucává limonádu, “pít nemůžu, řídím půlku planety,” honí si co chvíli triko.  “Jestli mi okamžitě neseženeš cigáro, tak už tě fakt proplesknu.”  “Na to bysme museli ven.” “Na proplesknutí? Vůbec ne.! “Na cigáro. Tady se nesmí.”  “Řek sis vo to. Pojď za mnou.” Sesune se z barový židle. Ladně, napsalo by se, kdyby to tak bylo. Následuju ji.…