“Takhle jsi to chtěla? Takhle? Uměla sis to vůbec představit? Nebo ti jen chtíč zavřel oči a ty jsi prostě skočila a doufala, že tě chytnu a podržím nebo taky ne?” sakra blízko mi teď dýchá Hynek do tváře, s rukou omotanou kolem krku. Jasně teď cítí, jak nervózně…
Má ruce jako tlapy, dvě veliké dlaně a jedna z nich jí teď hladí po vlasech. Jsou hebké, něžné, to už ona ví. Hladí ji na hlavě, přes krk, tam se na vteřinu zastaví, jakoby chtěl znovu stisknout prsty a sevřít její šíji přes rozpuštěné vlasy. Neuvěřitelné, jak mu tohle…
Znovu si dvěma prsty promnul oči, unavené od večerního čtení. Ta malá lampička na nočním stolku je spíše designový doplněk, než aby pořádně svítila. No a co, mu se líbí a on se rád obklopuje hezkýma věcma. Celá ložnice byla světlá. Bílé stěny, krémová postel, světlý…
Kalhoty i košile měl úhledně poskládané vedle postele na komodě, která víc než na okrasu sloužila k praktickým věcem. A přitom byla dost hezká na to, aby byla dominantou celého pokoje. Dřevo s tou správnou patinou a s úchytky, které nedávno lovil v jednom antiku.…
"Vážně si to nerozmyslíš? Kačííí, prosím," dívá se na ni psíma očima od volantu Dominik. Tak trochu doufal, že jednu noc by přece jen mohla. Nebo alespoň jedno, dvě čísla, ale to už teda silně slevuje ze svých přání. Předčasně se těšil a představoval si jak ji drží za…
Stáhl ji triko přes hlavu a použil ke svázání rukou za zády. Neprotestovala. "Dnes si nebudeme hrát,"upozornil ji a pevně sevřel její prsa. Chtěla něco namítnout, ale dal jí prst na ústa. To ticho bylo slyšet celou místností. Vybrala si ho, dala mu přednost mezi všemi…
