A vzpomínky na všechno, co už není. Někdy stačí jedno jméno ve zprávě, jedna krátká věta a celý ten pečlivě vybudovanej systém obrany se ti sesype jak domeček z karet. Ne hned. Ne okatě. Ale cítíš, jak něco v tobě změkne, jak se ti ta jizva, co už dávno měla být…

Bylo to jedno z těch rán, kdy víš, že se něco mění, i když se ještě nic nestalo. Vzduch je jiný. Slunce svítí stejně jako včera, ale najednou je všechno ostré, příliš skutečné. Realita bodá do očí a kocovina není z pití, ale z budoucnosti, která se ti sype mezi prsty. …

- Svět naruby. A ženy s koulema. - Měl jsem teď jednu z těch debat, který začnou nevině. Jeden panák, pár slov, dotaz typu “a co ty si o tom myslíš?”. A pak už to jede. Dnešní svět. Dnešní ženy. Dnešní chlapi. A ten chaos mezi tím. Za poslední roky jsem se naučil pár…

Bylo jí čerstvě devatenáct. Jen o málo starší než moje největší kocovina. Potkali jsme se v baru, kam jsem původně ani nechtěl jít. Šel jsem tam jen kvůli kamarádovi, co slavil rozchod, protože jeho přítelkyně konečně zjistila, že srdce se nedá vyměnit za klíčky od…

“Takže co jinýho než psát, pít a sem tam poznat holku, co ráno zmizí.” Zůstal jsem sám. Zase. Ne že bych to nečekal. Lidi jako já zůstávají sami pravidelně. Patří to k životu. Jako kocovina po sobotní noci. Jako rozbitý sklo pod bosou nohou. Přijde to, bolí to, a…

- Až jednou “lol” nahradí poezii, půjdu se oběsit na ethernetový kabel - Někdy si připadám, jako bych se probudil ve světe, kde se všechno, na čem mi kdy záleželo rozpadlo. Jazyk. Myšlení. Vkus. A z lidí se stala směšná digitální karikatura toho, čím mohli být. Píšu…

Každej o tom mluví. Každej o tom sní. Jako by to byl zasranej svatý grál sexu. Tři těla, jedna postel, nekonečno možností. Porno ti to prodává jako vrchol rozkoše. Kamarádi, co o tom jen mluví, tě přesvědčí, že kdo nezažil trojku, jako by ani nežil. A pak jsou tu ti,…

Poslední dny jsem přemýšlel, co mě vlastně na tomhle všem ještě baví. Psát blogy mě bavilo. Ta syrovost, okamžik, možnost hodit na papír všechno, co mám v hlavě. Všechno to, co neříkám nahlas, ale papíru to řeknu do očí. Jenže co už mě nebaví, je ten tanec kolem ohně.…