Nela seděla naproti Radovi v malé kavárně v centru města. Venku dusivé letní horko, ale v útulném interiéru bylo příjemně, za sklem byl vidět ruch ulice. Rozpálená ale byla ona. Sukýnka do půli opálených stehen bez kalhotek, dvojky s tvrdými bradavkami svázané jen…

Ráno se Nela probudila nahá v hotelové posteli. Vedle ní chrněl klient, s nímž strávila noc, protože syn byl na škole v přírodě. Slunce se dralo skrz tenké závěsy a kreslilo na jejich těla zlaté skvrny. Její kunda bylo to, co ji probudilo — pulzovala, hladová. Odtáhla…

Byl to jeden z těch dnů v práci, kdy vzduch v kanceláři stojí a čas se táhne. Vzduch je cítit kafem. Klaudie, kolegyně z marketingu, si k němu přisedla s nějakou banalitou o kampani. Ale její tón měl jiskru. Oči si říkaly něco jiného než grafy. „Zajdeme to probrat…

„Chci, abys dnes nebyl jen pro mě,“ napsala mu Nela. „Máš nápad?“ „Jo. Moje kamarádka. Mladší. Tvůj typ. Říkala, že tě chce vidět… jak mě mrdáš.“ Rado neodepsal. Jen poslal adresu a čas. Byl čtvrtek. Obyčejný večer. Ale když holky dorazily, vzduch měl hustotu hříchu.…

06:40 - Budík. Dítě, škola. Rutina. 08:20 - První zpráva: „Už čekám. Jsem připravenej tě rozjet jako naposled.“ Nela se podívá na displej. A necítí vůbec nic. Ale stejně odepíše: „Za 30 minut jsem tam. Buď tvrdej.“ 09:00 – č.1 – Auto, stinné parkoviště. Chlap v…

06:40 – Budík. Snídaně. Dítě, jogurt, klíče, „Máš úkoly?“ 07:30 – dveře se zavřou. Ticho. Volnost. Kunda začne „dýchat“. 08:15 – č. 1 – Auto, u lesa. Chlap, 30+, posilovna, rád mluví sprostě. Nela nasedne do auta před domem. Šatičky nad kolena, žádné kalhotky.…

Nela. Drobná jako dívka, ale zkušená samice, nadržená děvka, otevřená všemu. A všem. Kapr. Kapesní prcátko. Měří jen sto čtyřicet, ale tělo má postavené jak na míru chtíči: pevné boky, pevné silné stehna, prsa drobná, bradavky neustále tvrdé. A kunda. Věčně vlhká.…

Nela celou noc nespala. Ne proto, že nemohla. Ale protože to v ní pořád tepalo. Její tělo bylo prázdné a přitom přetékající. Prsty mezi nohama jí už nestačily. Potřebovala jeho ruce. Jeho pohled. Jeho zápěstí drsné od práce. Ráno mu napsala jen jedno slovo: „Chci.“ …

Kdo je? Někdo, kdo to potřebuje. Denně. Hluboko. Nadoraz. Říkají o ní, že má svalnatý stehna. Jo, má. Hrála fotbal celej druhej stupeň. Trenér jí říkal „malá žena“. Ale už je to dávno. Dneska tu sílu nepotřebuje k bránění. Potřebuje ji, když si někoho vezme pod sebe.…