Z práce pospíchám na parkoviště, kde nasedám do auta a najíždím na dálnici. V půl sedmé mám být na místě. Nastavuji tempomat na sto třicet kilometrů v hodině, v hlavě už mi běží představa, jak jí zas spatřím. Ty její krásné zelené oči a šibalský úsměv na tváři. Zkrátka po každé se nemůžu nasytit pohledem na její krásu. Na panelu se rozsvítí její telefonní číslo, mačkám příjem hovoru. ,, Kde…

Konečně zas volný víkend se slibným počasím. Teplota je ideální na kraťasy, slunce od rána do večera. ,,Tak konečně dokončím 3. etapu stezky po Čechách,, posledních padesát kilometrů, když vyrazím brzy ráno, kolem deváté budu v Chrastavě na nádraží. V cíli této etapy. Je pátek balím věci do batohu, nějaké sušené maso na zakousnutí cestou a hlavně vařič a kávu, raději skočím do obchodu dokoupit…

Drazí čtenáři a čtenářky, tento závěr série povídek jsem úmyslně napsal ve dvou verzích na základě vašich komentářů a teď je na vás, který příběh je pro vás přijatelný. ,,Slyšel jsem od Šéfa, že dobýváš novou kost a že si tě hned stahuje k sobě pod čepec,, povídá Tomy, můj buddy, s kterým si vzájemně kryjeme záda dlouhé roky. Člověk, na kterého se můžu spolehnout a on na mne, už jsme pár…

Drazí čtenáři a čtenářky, tento závěr série povídek jsem úmyslně napsal ve dvou verzích na základě vašich komentářů a teď je na vás, který příběh je pro vás přijatelný. Váš .Thor. Na parkoviště hotelu Kožiar přijíždí velké SUV americké výroby. Vystupují tři muži a mizí za autem… Vše sleduje recepční Erika s poza jejího místa. Přemýšlí, co to bude za klienty. Mezi tím. ,,Tak Miku, přeji ti tvůj…

Má promaštěná kůže na nohou se oddává tlaku Eviných rukou. Cítím, jak kyseliny ve svalech se rozlívají do celého jejich objemu. ,,Teda, pane Horale, máš je pěkně zatvrdlé,, hodnotí. Odfrknutím se usměji. ,, Popravdě, nikdy jsem na masáži nebyl, jsem pořád v jednom kole, takže si nikdy neoddychnou,, ,, A proč si neoddychneš?,, otáže se. ,, Život je krátký na lenošení a věřím, že ještě spousta…

Tato povídka je věnována @WAAF jako slíbené navázání na její povídku, tak snad nezklame. Přejede si přes ranku konečky prstů, není to blesk, je to runa Thurisaz. Symbol představující Thora a jeho kladivo. Prsty jemně kopírují tu malou jizvičku, nemá žádné tušení, jak se tam dostala, nic jí nezabolelo. Matně si jen vzpomíná, že cítila na tom místě jeho dech, jako kdyby jí foukal na bolístku.…

,, Ježíš, pardon,, zmateně se omlouvám a rychle sbírám osušku ze země. Tělem mi prochází horká vlna, ale nevím, zdali studem nebo parou ze sauny. Ty oči mně pobaveně sledují, snaží se, aby nic neuteklo jejich pozornosti. Jemně se kouše do rtů. ,, Ještě jednou se omlouvám,, pomalu si sedám na protější lavici. ,, Vůbec se neomlouvejte, to já tu nemám co dělat, nečekala jsem, že v tuto dobu ještě…

Výstup ze Sedla na Zábrať mi dává zabrat, silný vichr podle Murphyho zákonu je jako vždy proudí proti mně. Štípající zmrzlí sníh si úmyslně hledá odkrytá místa v obličeji. Poryv větru se každým okamžikem mění, lomcuje mou vahou, jak se mu zachce. Krok střída krok a pomalu se dostávám k vrcholu Rakoně. Výhledy střída opakovaně opar mraků, co je vichr vytláčí z doliny na hřeben. Konečně vrchol, v…

Vycházím ze sprchy s osuškou kolem pasu. Venku za dveřmi vytahuji ze sněhu láhev šampaňského, co jsem ještě koupil cestou ze Smokovce. ,,Přijde ještě vhod,, říkám si v duchu. Z podkroví se ozývají vzrušující zvuky vzdychajících žen. Každým krokem po stupíncích jsou výraznější a výraznější. Kráčím nahoru a postupně se mi odkrývá ta vzrušující scenérie. Marika v pololeže opřená o pelest s nohami…