Dveře se otvírají a vcházím do klimatizované haly, kolečka kufru vydávají svůj valivý a dunivý zvuk s mírným přerušením po poskočení přes spáry žulové dlažby. Konečně chládek, dnes je tam na padnutí a přitom si uvědomuji, že to samé mne čeká o několik hodin později. Ale to už budu v plavkách ve vodě… Hledám místo odbavení našeho letu na Korfu. Támhle. Vidim klikatící se frontu lidí u pásu. „To…

Probouzím se do krásného rána zalitého sluncem se zatím příjemnou venkovní teplotou. Mé kroky směřují do sprchy, kde postupně regulací ochlazuji tok vody do studené, tělo mi chladne, cítím, jak se brání. Zkrácený dech, mírně zvýšený tep co se snaží hnát teplou krev do končetin. Vodu vypínám, změnou teploty v koupelně úžasně působí na chladné tělo, teplota se pomalu vyrovnává a zalívá příjemným…

Přijíždím k závoře, stahuji okénko a palcem cvrnkám pětikorunu do násypky pro mince, závora se zvedá…….. Ne. Ale vždycky si vzpomenu na tuto scénu ze Žhavých výstřelů, mačkám tlačítko a závora se zvedá. Parkuji v rohu parkoviště. Vystupuji. Koukám na hodinky, třicet minut po půlnoci, otevřu kufr auta a připravuji si mé toulavé boty do hor. Pokaždé při jejich šněrování mám pocit naskakující…

Judita leží na zádech, hrudník se rychlostí napíná, snaží se vydýchat. Tělo jí neposlouchá, vysílená leží, oči upřené k nebi, sleduje plující mraky. Snaží se urovnat myšlenky v hlavě z proběhlého prožitku s tím severským válečníkem, který vedle ní leží na boku opřený o loket. Jeho ruka něžně klouže konečky prstů po její sametové kůži. Krouží okolo prohlubně pupíku, ty lehké doteky si pohrávají s…

Středa Po naší dohodě úmyslně pozdržujeme naše povídky, abychom si je vzájemně přečetli a viděli emoce jeden druhého při čtení jejich řádku. Má zelenooká nezbeda přišla s nápadem, že to může být i zajímavá předehra, vnímat stoupající vzrušení a zničehož nic se na sebe vrhnout, servat ze sebe věci a nazí, jazyky vklíněni do sebe, prožít divokou šukačku s ještě divočejším vrcholem. A co čert…

Vycházím ze sprchy, abych se zbavil pachu upravené vody v kádi. Lehám si vedle Freyi na břicho, ona na boku směrem ke mně. Svými drápky jemně vytváří obrazce na mých zádech. Přivírám oči a oddávám se tomu příjemnému pocitu. „Takže to máme, dva předkrmy, polévka a teď je na řadě hlavní chod“. Zašeptá mi do ucha a potvrdí vše polibkem. Zvedá se a obkročmo sedá na můj zadek. Cítím její horký klín.…

Sobota. Je ráno, otvírám oči. Dnes mne čeká jeden z nejkrásnějších dní. Šluknovský výběžek, kraj s nijak výraznou historií, ale romantickým rázem. Domy a chalupy po Němcích jsou rozesety po svazích luk a údolí říček. Na vrcholcích zdejších kopců, protože ani zdánlivě nepřipomínají hory, stojí starobylé rozhledny už z konce devatenáctého století. A k jedné takové rozhledně se vydávám, ale to…

.... přátelé nevím jak vy, ale Abatyše Januar29 mne postavila do nelehkého úkolu, ale od jisté doby jsem se zařekl, že už nic nevzdám, maximálně odložím, ale nikdy nevzdám. Tak se výzvy stali mou drogou, v kterých si libuje má ješitnost po splnění. Raději bych asi dobýval K2 bez kyslíku nebo přešel CDT s minimálním časem na spánek, ale toto? No dost stěžování a s vervou do toho, sakra...... …

Cesta se táhla lesem mohutných buků klikatou stezkou vzhůru. Thorsten se zarazil. “Tohle místo znám”, zastavil koně, opřel se v sedle o ruce a rozhlížel se po okolí. To místo mu připomínalo cestu do Uppsaly, do svatého místa, kde se vykonávaly oběti bohům severu. Otec jej na toto místo jednou vzal. Do dnes cítí to zvláštní spojení s nimi, když poprvé vstoupil do velkého sálu svatyně a hleděl na…