Probudila jsem se dřív než on. Slunce už bylo vysoko a přes polopřetažené závěsy dopadalo měkké světlo na jeho ramena. Ležel na břiše, klidně dýchal a já si uvědomila, že se na něj dívám déle, než bych měla. Nepřipadala jsem si rozpačitě. Jen trochu překvapená, jak moc…

Dveře za mnou tiše zaklaply. Ale jeho tělo zůstalo klečet, jako by ten zvuk byl jen ozvěnou něčeho hlubšího. Nešlo o místnost, nešlo o stěny. On tam zůstal kvůli mně. V sobě. V novém prostoru, kde už nerozhodoval on. Vrátila jsem se. Pomalu. Jako kdybych chtěla…

Je to ten druh večera, kdy je vzduch těžký od soli a vína a moře šumí jako tichý slib. Sedím s Davidem na terase baru, popíjím bílé a cítím, jak se mi s každým douškem rozplývá napětí uplynulých měsíců. Děti jsou na prázdninách u prarodičů šťastné, rozmazlované a my si…