Vyhříval jsem se na sluníčku na nádvoří zámku Zelený Újezd (opravdové perly rokoka) a pošilhával po mladé slečně pár metrů ode mě, hluboko ponořené do knížky. Jednu nohu měla spuštěnou ze zídky, druhou pokrčenou, a zřejmě aniž by to věděla, vystavovala mi svůj rozkrok,…

Byla tichá noc, a přece se mi srdce rozbušilo, když jsem ji uviděla sedět na baru — světla se jí lámala ve vlasech jako měsíční svit na vodě. Neznala jsem její jméno. Zatím. Ale věděla jsem, že pokud odejde beze mě, budu o ní snít až do zblbnutí. Měla rty namalované…