Bylo horký dusný ráno, když jsem stál v předsíni a Tomáš, můj novej dress code manager, seděl na gauči v tričku. Před sebou měl papír. Tlustej, čistě vytištěnej, připravenej. A moje jméno na něm. „Tady,“ řekl bez emocí a pokynul na stůl. „Tohle podepíšeš. Teď. Beze…

Otevřu ráno oči, v první chvíli se leknu kde to jsem, než mi po sekunde dojde .... v pořádku, tady mám být. S hlavou na panskem stehne, nahý a schouleny do klubíčka. Pevná ruka drzi jemne můj zadeček a přímo před sebou koukám na nabehly ulepeny zalud z nočního…