Bolo presne 21.00 a v tom začul klopanie na vchodové dvere,vedel že je to ona ale nechal ju čakať,bola nervózna že ju zasa obviní z meškania a radšej použila starý zvonec ktorý visel pri dverách,prudko otvoril dvere až sa prelakla,bol nevispitatelny a nepredvídateľný..…

Slavili jsme, slavili jsme společný úspěch a tušili jsme věděli, že už spolu v tomhle složení asi nikdy nebudeme. Nikdy nezapomenu na tu chvíli, kdy jsem důležitě kouřila před školou a přišel ke mně se slovy: “Nemáš oheň? Geola? Já jsem Honza.” První podání ruky,…