Ráno, po mém docela divokém odpoledni s Otou, mě v práci Marcel vítá slovy: „Čau, kam tě Ota včera vezl?“ Má zadnice není po včerejším a předvčerejším důkladném protažení zrovna v nejlepší kondici, já neustále nervózně poposedávám na židli a velmi nejistě řeknu: „No…,…