Loňské slunění II.
Jeho pozice se mi natolik zalíbila, že jsem se rozhodla zpestřit ji trochu mírným zmalováním zadku.
Několikrát jsem to malování zdůraznila. Otrok to pochopil tak, že jeden z mých oblíbených nástrojů opět dostane šanci proletět se vzduchem. On fakt rákosku nemusí a bylo to na něm vidět. Snažil se moje rozhodnutí oddálit. Chvíli jsem jej nechala u toho a potom jsem mu zadek zmalovala. :-D
Musel tak chodit několik dní.
Rád potom stál na slunku a dělal mi slunečník.
