Shibari (XI) - Na návštěvě
- Asi mám chuť zajet k Lady Ladě na návštěvu - pravila jednoho krásného dne má Paní.
- Jů Madam, to by bylo moc fajn, už jsem ji dlouho neviděl - zaradoval jsem se, pač Lady je úžasná dáma a vždycky je s ní legrace.
- A... bude tam i nějaký akční program? Nebo to bude jen soudružská návštěva? - zeptal jsem se zvídavě.
- Aaa, koukám, že pán je nadržený - přečetla mě má Královna a významně se podívala něco málo pod úroveň mého pasu - To si piš, že bude akce. Snad si nemyslíš, že si budeme jenom povídat?
- Tedy... - dodala - my si s Lady povídat budeme, ale ty nám k tomu uděláš nějakou hezkou uměleckou kulisu.
V ten okamžik jsem si nebyl jistý, co je myšleno tou "kulisou" - jestli tam mám tančit, recitovat básničku nebo se ještě jinak vyblbovat pro potěšení mých Dam.
A Paní to z mého - v ten okamžik zřejmě nepříliš inteligentního - kukuče okamžitě poznala, protože následovalo vysvětlení.
- Lady by si moc ráda zavázala, jen tak, pro radost - dodala - a nemá teď moc s kým. Tak tě jí na chvilku zapůjčím, trochu ji povedu, když bude potřebovat, a pokochám se pohledem, jak funíš v jejích provazech. A neboj, jak znám Lady, tak si to oba užijete, to ti mohu zaručit.
Potutelný úsměv na tváři mé Bohyně přehlédnout nešlo.
A ona dobře věděla, že se mi po takových slovech vždy malinko zvýší tepová frekvence - a i tentokrát tomu nebylo jinak. Jen nikdy nevím, jestli to je od radosti - nebo od šimrání v břiše při pomyšlení, co si tentokrát Dámy na mě vymyslí. A ten pocit miluji.
Má Paní se nemýlila - Lady si to skutečně užívala.
A já také... 
