Stolek 1

Nejkrásnější chvíle sobotního odpoledne si nejraději užívám se šálkem dobré kávy. V takových okamžicích otrok obvykle čeká pod stolem, na nějaké ty spadlé drobky.
Dnes to ale bude vše jinak.
Dnes mi poslouží jako stolek on.
Má důležitou práci.
"Chceš si přivonět a olíznout moji lžičku?
Ne, nesmíš se ani hnout!"
Aroma čerstvě upraženého moku mne celou omámí. Nemám kam spěchat, užívám pohodu a prodlužuji tyto chvíle na maximální dobu. S každým nádechem jsem vláčnější...
Stolek stojí pevně na nohou, ani nedýchá. Jsou slyšet jen moje slastné vzdechy.
Nakonec se slituji i nad stolkem. Beru kousek perníčku, namáčím ve své vlastní šťávičce a vkládám otrůčkovi do pusy.
"Pamatuj si! Takhle chutná tvoje Paní!"