rozhovor v obývacím pokoji

505 zhlédnutí

„Počkej… ty jsi vážně… takhle celou dobu?“
Nahý muž sedí na gauči zcela uvolněně, opřený do rohu, jedna ruka volně přehozená přes opěradlo. Dýchá klidně, jako by to bylo to nejpřirozenější místo na světě. Patrná je mírná erekce.
„Jo,“ řekne tiše. „Chtěl jsem to zkusit. Je to v pohodě?“
Druhý muž se krátce rozhlédne po bytě, pak přikývne.
„Jo. Je to nezvyklé… ale jsem v pohodě.“
Krátké přikývnutí.
„Je to zvláštní,“ pokračuje ten v křesle, když se posadí naproti. „Ale ne nepříjemné.“
„Spíš jaké?“
„Otevřené,“ odpoví po chvíli. „Jako bys nic neskrýval.“
Lehký úsměv.
„To je na tom to dobré.“
Ticho se na chvíli usadí mezi nimi. Světlo z okna se pomalu posune po podlaze.
„A co u toho cítíš?“ zeptá se pak tiše.
„Klid,“ odpoví bez váhání. „A takovou… lehkou zvědavost.“

Jeho penis jakoby reagoval na tempo hovoru, prokrvení kolísá, přesto se najednou objeví žalud, dosud jemně překrytý předkožkou...

„Na co?“
„Na to, jak to působí. Třeba na tebe.“
Muž v křesle přikývne.

Erekce je najednou o něco víc viditelná, není ale překvapivá, jakoby do té scény patřila.

„Působí to silněji, než jsem čekal. Ale v dobrém.“
Krátká pauza.
„Hele…“ začne opatrně. „Můžu se zeptat na něco konkrétního?“
„Jasně.“
„Nevadilo by ti, kdybych udělal pár fotek?“

Ticho — ale ne napjaté, spíš soustředěné.

„Myslíš teď?“
„Jo. Nic aranžovaného. Jen ten moment, jak tady jsi.“
Nahý muž ho chvíli sleduje, pak přikývne.

„Jo. To mi dává smysl.“
„Fakt?“
„Jo. Pokud to zůstane přirozené.“

Nahý muž si udělá pohodlí a bezděky se chytne za svůj penis...
„Zůstane,“ odpoví klidně.
Muž v křesle vezme telefon, ale chvíli ho jen drží v ruce.
„Je zvláštní,“ řekne tiše, „že se vlastně nic nemění.“

„Protože se nic měnit nemá,“ odpoví ten na gauči.

Krátké přikývnutí.

„Jsi připravený?“

Lehký úsměv.

„Já už jsem.“

Krátká pauza.

cvak

Zvuk závěrky tiše projede místností.

Muž v křesle sklopí telefon a podívá se na displej.

„Jo… to je ono.“

Nahý muž zůstává klidně sedět, beze změny,

„Přesně.“