Po krk v břečce

Téměř okamžitě potom, co AI programy a aplikace vlétly do veřejného kyberprostoru se jako závany podzimní chřipky objevilo něco, čemuž se už celkem zažitě říká “AI slop”, tedy břečka. Lidé, kteří nic neuměli a doposud nic kloudného neumí, co se kreativity týče, vzali AI, naházeli do ní nějaké pokyny a výsledný produkt si vyvěsili na socky, blogy, Instagram a kochali se přilétajícími lajky, komenty a pozorností. Tyhle záchvaty neumětelství se postupně prohnaly skoro všemi kategoriemi kreativního počínání - od prvních obrázků z Midjourney, po celou vygenerovanou znělku seriálu na Disney+ po polského Harry Pottera, Star Wars v andersonovském vizuálu a dalších a dalších případů.

Tahle břečka je, stejně jako neony, nevkusné reklamy a obří billboardy už nedílnou součástí vizuálu světa a my se pomalu učíme je odsouvat na samý okraj periferního vidění. Takové nutné zlo, které se vkradlo, ohřálo a zase odejde krčit se do koutku. A samozřejmě se to nevyhnulo ani psané tvorbě. Povídky, romány, ba i české překlady vygenerované umělými inteligenty, které stály, slušně řečeno, za prd. A stojí doposud. Plně chápu, že ten nával generického odpadu bez nápadu, pointy či neopakovatelnosti dokáže člověka znechutit, navíc jsem jedna z těch, která sice AI používá, ale jen pro soukromé účely a kdybych se měla chlubit cizím a navíc elektronickým peřím, tak by mě hanba fackovala. Stále jsem ale optimistka a přesvědčena, že lék existuje. A je levný, vcelku prostý a užíváte ho už i tady vy.

Tím lékem je originalita. Stejně jako si čtenář rád koupí knihu svého oblíbeného autora, protože miluje jeho styl psaní, smysl pro humor, vedení příběhu a postavy, tak i my si stále můžeme držet věrnost svým oblíbeným blogerům a blogerkám, pročítat jejich milostné eskapády, sexuální faily a nezapomenutelná romantická setkání, úvahy o životě, vesmíru a vůbec nebo prosté frflání na to, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše. Vědět, že to byli oni, kdo dorazil z práce domů, sundal si kabát, vsunul nohy do bačkůrek, šel si uvařit kafe, nažhavil počítač, rozložil prsty na klávesnici a napsat jak pro sebe, tak i pro nás svoji pravidelnou porci písmenek ze života. Kašlete na dokonalost, proboha. To že máte někde překlep nebo hrubku, že máte neobratné obraty a občas vám čárka ve větě odešla na dovolenou, se stává snad nám všem. Nemusíme mít všechny blogery rádi, podporovat je a hltat každý článek, však ani já nemám, ale v situaci, kdy jsme až po krk v elektronické šmíře se naopak každý opravdovou lidskou bytostí napsaný text jeví jako ten nejlepší záchraný kruh v téhle bažině. Stejně jako každý namalovaný obraz, napsaná kniha, natočený film nebo vyfocený snímek.

Tak jako oheň a internet obecně i AI je dobrý sluha, ale zlý pán. Pišme dál a nenechme se znechutit něčím, co se ani nedá fyzicky nahmátnout.