NÁŠ SPOLEČNÝ ZÍTŘEK

Proč právě teď, když jsem tě našla, tě ztratit mám? Proč? Proč nám není dopřán společný zítřek. Vždyť jsme si ho spolu plánovali, tedy spíše já plánovala.
Jen já.
Není nám dopřáno spolu být, není nám dopřána společná budoucnost, ty o náš společný zítřek ani nestojíš, nestojíš o mě, o mou lásku a přitom jsi pro mě celý svět! Já vše viděla růžově, myslela jsem si, že taková láska je, jenže ona je přitom temná jako ta nejzapadlejší noční ulička. A já si tak plánovala. Myslela jsem si, ano myslela, že o mě stojíš, že jsi prima kluk, že se ti líbím, že mě máš rád. Že jsi ideál a že žádného jiného jako ty už nikdy nepotkám. Nechápala jsem, jak jsem mohla mít takové štěstí, že jsem narazila zrovna na tebe. Ale teď, teď už vím, že to nebylo žádné štěstí. Ani osud. Jen krutá náhoda, že mé srdce se do tebe bláznivě zamilovalo a ztratilo se naprosto v tom citu k tobě. Přestala jsem vidět to špatné, hledala jsem jen tvé dobré stránky a nacházela jsem další a další. Sympatie se zdály být vzájemné, jenže jak šeredně jsem se mýlila.
Mýlila v tobě.
Nejsi žádný princ z pohádky. Nejsi ani lepší jak ostatní, jak jsem si bláhově myslela. Přestávám doufat v náš společný zítřek, jelikož tuším, že žádný nebude! Je mi souzeno žít bez tebe, musím se s tím smířit, bude to těžké, vím to, musím celý život žít bez tebe, nic na tom nezměním. Avšak toho citu k tobě se nemůžu zbavit, bolí mě to, že musím žít bez tebe, chybíš mi, i když jsi mi vlastně nikdy nepatřil. Vše jsem si nalhávala, vše byly plané naděje. Jsi ode mě tak daleko a přitom nedělí nás vzdálenost kilometrů, ale našich srdcí. Však stále mám ještě ten plamínek naděje a doufám, že mi ukážeš správnou cestu.
Společnou cestu, že vše je jen špatný sen, omyl. Že mě máš rád! A také plánuješ společný zítřek. Čekám, že mi jednoho dne zavoláš a vše vysvětlíš.
Chci být zase v pořádku, chci se usmívat. Chci to změnit, změnit to, co k tobě cítím. Jenže stále uvnitř duše, někde na jejím dně, stále doufám v nás zítřek. Společný zítřek.
Cítím se bez tebe tak sama, opuštěná, stále čekám a doufám, i když si myslím, že jsem na tebe už zapomněla.
Nechci být bez tebe.
Ne nechci.
Ne teď.
Prosím .
Už ne!
Už nechci být jak tělo bez duše, nechci být duch!
Předtím jsem byla - duch, než jsi přišel, proplouvala jsem jen tak životem, jenže ty jsi vše změnil, díky tobě jsem nalezla důvod žít, důvod k radosti, cestu ke štěstí!
Udělala bych pro tebe vše, přísahám. Jenže ty o to nemáš zájem.
Nemám právo se ti ani podívat do očí, ani se tě dotknout, nemám právo chodit na stejná místa jako ty. Nemám totiž právo žít svůj život s tebou. Nemám právo na tebe!
Bez tebe jsou noci chladné, bez tebe jsou slunné dny prázdné. Bez tebe jsem na světě sama. Bez tebe jsem ztracená. Nechci být bez tebe.
Ne teď!
Chci … jen jeden, jen jeden jediný ale společný. Chci NÁŠ ZÍTŘEK!