Energie

Začala jsem dělat masáže. Ne klasiku, ale jen nohy. Říká se tomu Thajská masáž nohou. Přišlo mi to jako fajn nápad na rozšíření služeb, které nabízím. Chtěla jsem se posunout o kousek dál, prožít si v práci chvíle, kdy se i já pomyslně zastavím. Zapálit svíčky, vybrat vhodné vonné oleje a samozřejmě i vhodnou muziku, která vše ještě umocní. Postupně jsem se na vše tak napojila, že mé tahy klouzaly v rytmu hudby a začalo se mi při nich „něco“ dít. Nebylo to hned, ale postupem času, jak jsem se v tazích rukou a dotecích zdokonalovala, cítila jsem určitou energii, která mezi mnou a klientkou proudila. Kolikrát mi bylo najednou horko, brněly mě ruce a lezl mráz po zádech, a klientky, u kterých se mi to stávalo, říkaly, že se propadaly kamsi…a že to nikdy nezažily. A tak jsem začala hledat informace, co se to děje.

Vím, že každý tvor a vše na téhle planetě vyzařuje určitou energií a že jsou lidé, kteří ji vnímají a umí s ní pracovat. A tak jsem našla skupinu lidí, kteří se tím zabývají. Absolvovala jsem tzv. ochutnávku. Na ten večer nikdy nezapomenu a vždycky, když to vyprávím, cítím se zvláštně rozechvěle. Sešlo se tam víc jak dvacet lidí různého věku, různých profesí. Utvořili jsme náhodné dvojice a tak jsem najednou seděla naproti ženě asi o deset let mladší, podobného vzhledu jako já. Co bylo ještě zajímavější, že jsme obě v posledním roce změnily práci, začaly dělat masáže a obě při nich prožívaly stejné pocity. Po pár minutách seznamování jsme zjistily, že máme i podobné osudy a to už mi začalo být prostě divný. Jenže to jsme ještě vůbec nevěděly, co nás čeká.

Lektoři nás prováděli večerem, vysvětlovali a nakonec i ukázali, jak vnímat člověka před sebou a jak mu energii předat. A samozřejmě následovala další část, kdy to zkusíme ve vytvořených dvojicích. Shodly jsme se, že nechceme ovlivnit nic vědomě a tak jsme se domluvily na tom, že obě zavřeme oči, abychom nevěděly, v jaké chvíli a jak si energii pošleme.

Stály jsme proti sobě dost blízko, abychom vnímaly svůj dech a domluvily se, že ona mi ji předá první. Poslouchala jsem příjemnou hudbu, která v místnosti hrála, byla jsem klidná a vnímala její dech. Cítila jsem, že jsme se napojily jedna na druhou, že dýcháme ve stejném rytmu…a pak…pak jsem ucítila ránu do hrudníku, jako by v tu chvíli místností projela tlaková vlna a udeřila přímo do mě.

Bylo to něco neskutečně silného, rozlévalo se mi to do celého těla a já začala padat. Uslyšela jsem jen…neboj, já tě chytím a pak jsem se ocitla na zemi. Mé tělo vibrovalo, jako by mnou ta vlna proletěla od hrudníku nahoru i dolů a ten neskutečný pocit neustával. Smála jsem se a najednou mi tekly slzy, brněly mi ruce i nohy a dýchala jsem z absolutního svého nitra tak, jak jsem to nikdy nezažila. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale bylo to něco, co jsem nečekala a dokonale mě to na chvíli vyhodilo snad do jiné dimenze.

Samozřejmě si toho všimli asistenti, kterých bylo v místnosti několik a v dalších minutách s námi seděla žena a muž, kteří se nám až do konce večera věnovali. Uklidnili mě a po nějaké době chtěli, abychom si role vyměnily a já poslala energii jí. Nejdřív jsem nechtěla, ale bylo by ode mě nefér, kdybych to odmítla.

A tak jsme opět stály naproti sobě…hudba…dech…zavřené oči. Zvedla jsem ruku ke svému hrudníku a lehkým pohybem jí poslala sílu k srdci.
Nemusím asi už moc popisovat, co se stalo…ona se skácela ve stejné vibraci k zemi jako já. Bylo to neuvěřitelné, a kdybych to na vlastní oči a tělo nezažila, nikdy bych tomu nevěřila.

Ten večer jsme byly jediné dvě, kterým se to stalo.

Byla jsem vyčerpaná, rozechvělá a zmatená z toho, co jsem prožila. Pozvali nás na víkendový pobyt, kde se věnují meditacím, ezoterice, tantře apod. a kde se člověk může naučit s tím, co cítí pracovat. Přiznám se, že jsem neměla odvahu. Ten prožitek mi stačil, abych věděla, že v sobě „něco“ mám, co při správném nastavení dokážu předat a tak si s tím zatím vystačím. I když přiznávám, že mě občas popadne nápad zkusit se posunout dál. To chce ale vnitřní sílu a tu myslím, zatím nemám.

Hezký večer T22