ROZHOVOR S ČURÁKEM

Dobrý den,
dnes nebudu psát ony vysoce inteligentní blogy, které stejně nikdo nečte, ani kokotiny, které nikdo nečte taky. Napíšu sem jen krátkou glosu o tom, jak jsem mluvil s čurákem. Nebudu to po sobě číst, ani opravovat, nebo ladit text, protože chvátám s čurákem pod most na sídliště Vltava, kde se, jak jsem koukal rojí na břehu řeky krásný holky v titěrných plavečkách. Pak sice budu muset toho neposednýho ptáka chytit pod krkem a vzít mu u bavorovický pískovny dech z pytle, protože bude zas určitě zlobit. A pak mi ho magora bude líto, až mi bude plakat ty jeho hustý slzy do dlaně.

Vono teda vůbec to jaro je něco. Ženy jsou nějak krásnější v těch upnutých prsatých tričkách, nebo v legínách dokonale ukazující anatomii jejich kundiček. Jo baví mě jaro, baví mě legíny, ale zpět k tématu ….

Dnes ráno jsem mluvil s čurákem. No mluvil…, von se mnou už moc nemluví, spíš pořád chrápe v trenkách a dělá ofuky, když mu podám přátelskou ruku. Kdysi byl svalnatý, šlank a dlouhý, teď je tlustý. Holkám se pořád líbí, je to takovej pěknej chachar, ale on na ně většinou kašle, to už musí bejt..

Tak mi to tlustý čuráčí péro jednoho dne povídá: „Hele away, nechceš se už vysrat na ty baby, víš dobře, že jsi kokot, zas budeš mít někde nějakej průser a já s tebou taky věčně vymrdávat nebudu.“ Pohladil jsem ho ho po jeho plešatý moudrý hlavě a odpověděl „Můj milej čuráku, nebuď kokot a makej, dneska jedeme pod most za polonahýma maminama, tys měl přece vždycky rád.“ Najednou se ten línej tlusťoch rozzářil, naběhly mu žíly po celým těle a už se zase celej třepe. Těší se zas prasák na to, až mu nějaká kozatá bloncka kvalitně namaže žílu. Inu, je to kokot, ten můj čurák.

Nic, dneska na to tady už peču a je mi jasný, že tohle není žádný literární veledílo pro fajnšmekry, ale mám už tak nějak v píči se tu věčně prcat s řádkama.

Tak čus,

Away.