Ženská krása...

Jak začalo jaro a ženský chodí míň oblečený, trávím automaticky mnohem víc času venku. Ani ne cíleně, prostě mě to táhne mezi lidi, sednout si někam na pivo, projít se městem, čumět kolem sebe a nasávat tu atmosféru, kdy po zimě všechno trochu ožije. A pokaždé si říkám jednu věc, že snad většina ženských je pro mě vlastně nějakým způsobem přitažlivá. Co se týče postavy teda. Byť jsem spíš na malý, drobný a hubený, stejně se mi nakonec líbí skoro všechny typy, pokud se umí nosit, nebo jak to říct. Ono totiž nejde jen o tělo, ale i o to, jak se ženská hýbe, jak jde, jak se tváří, jak působí. Některý mají úplně obyčejnou postavu a stejně z nich člověk nemůže odtrhnout oči.

Jenže čím jsem starší, tím víc mi dochází, že nejvíc přitažlivý na ženský je pro mě stejně obličej. A teď nemyslím nějak objektivní krásu typu modelka z Instagramu. Spíš výraz. Energie. Pohled. Něco, co se strašně blbě popisuje. Ve chvíli, kdy se mi nelíbí výraz v obličeji, když na mě působí tupě, prázdně nebo falešně, tak je to pro mě strašně antisexy. A je úplně jedno, jak perfektní má tělo. Najednou mě to přestane zajímat a mozek automaticky přepne jinam.

Naopak když se mi ženská fakt líbí v obličeji, což je upřímně jen malé procento (spíš promile) populace, tak jsem úplně v koncích. A paradoxně tam často ani neběží prvoplánový myšlenky na sex. Spíš mi stačí, že se se mnou baví, usměje se na mě, něco řekne a já jsem pak spokojenej jak idiot. Najednou si spíš představuju úplně obyčejný věci, že s ní sedím někde na kafi, starám se o ni, poslouchám ji, řeším s ní život. A přesně v tu chvíli si říkám, že s takovou ženskou si nesmím nic začínat, protože by to byl průser. Přesně ten typ, co by člověku vlezel do hlavy mnohem víc, než je zdrávo.

Je zvláštní, jak obrovský rozdíl dokáže udělat obyčejný výraz v obličeji. Některá ženská může být objektivně nádherná, ale jakmile působí prázdně nebo tupě, tak mě to během pár vteřin přestane brát. A naopak jiná nemusí být vůbec dokonalá, ale něco v očích, v úsměvu nebo v tom, jak se dívá, mě úplně odzbrojí. A v tu chvíli už ani nejde o sex. Spíš jen chci být v její blízkosti a je mi vlastně dobře už jen z toho, že existuje vedle mě.