Bezpodmínečná láska je možná,

asi stejně jako že ti někdo na ulici dá pár mega za nic...

Bezpodmínečná láska je něco, o čem lidi strašně rádi mluví, ale málokdo vlastně ví, co si pod tím představit. Každej chce být milovanej bezpodmínečně, ale zároveň má seznam věcí, přes který „už nejede vlak“. A jen málokdo si to přizná nahlas, protože to nezní dostatečně romantický.

Psychologové na to mají hezký názvy, třeba bezpodmínečný přijetí člověka. Což zní strašně vznešeně, ale v praxi to podle mě znamená spíš něco jako:

„Miluju tě, i když mě občas sereš.“

Ne: „Miluju tě, i když se dlouhodobě chováš jak líná, protivná a nesnesitelná pí...“

A podle mě je právě v tomhle obrovský rozdíl. Spousta lidí totiž nechce bezpodmínečnou lásku, ale bezpodmínečný komfort. Chtějí být milovaní, i když se nesnaží, nekomunikují, nesouloží, nepracují na sobě, ale sami jsou doma příjemný asi jak prdel bezdomovce v srpnu

Přitom výzkumy dlouhodobých vztahů jsou v tomhle docela nekompromisní. Existuje známý pravidlo, že na jeden negativní zážitek ve vztahu potřebuješ zhruba pět pozitivních, aby se to dlouhodobě drželo v rovnováze. Jinak je člověk prostě podvědomě nasranej a vztah se začne měnit v takovou tu pasivně agresivní zákopovou válku.

A upřímně, dává mi to smysl. Protože i já jsem vlastně strašně podmíněnej člověk. Jen mám ty podmínky možná jednodušší než někdo jinej. Mně třeba stačí, že je přítelkyně dlouhodobě sexy, směje se mým debilním vtipům a hlavně se se mnou umí usmířit sexem. Což je mimochodem podle mě jedna z nejlepších vlastností obecně.

Jenže ani to není bez limitů. Třeba teď mě docela nasrala tím, že se včera ožrala jak dobytek a já ji musel táhnout z párty do stanu. Ale tohle je prostě proti přírodě. To je moje role. Já mám být ten, kdo sotva trefí do vlastního stanu. Ne ženská. Emancipace zasraná.

A je zajímavý, jak moc to najednou změní přitažlivost. Přitom normálně mi nevadí skoro nic, klidně ať si občas užije i s někým jiným, ostatně byla by škoda si takovou krásu nechávat jen pro sebe. Může si klidně obléknout i pytel od vrambor a stejně je sexy. Ale totálně opilá ženská je pro mě strašně antisexy. Fakt nechápu chlapy, co do toho jdou, se mi ani nepostaví... Mně se v tu chvíli spíš aktivuje pečovatelský režim... držet jí vlasy a dát jí kýbl.

A právě tohle mi přijde zajímavý. Jak si člověk myslí, že miluje bezpodmínečně, ale pak zjistí, že úplně stačí pár drobností a mozek začne okamžitě přepočítávat... ochotu být milej.

A upřímně? Myslím, že ani láska k dětem není úplně bezpodmínečná, jen si to nechceme přiznat. Prostě jsou, svině malý, roztomilý, člověk v nich vidí sebe, svoji krev, investoval do nich roky života, nervů a peněz. A hlavně, puberťáka už prostě nestrčíš do babyboxu, když začne bejt nesnesitelnej. Takže tomu říkáme bezpodmínečná láska, ale možná je v tom často i biologická past, zvyk, odpovědnost a vědomí, že už je pozdě couvnout.

A možná je to nakonec úplně v pořádku. Protože vztahy podle mě nikdy nebyly o bezpodmínečnosti. Spíš o tom, že nám ten druhej i přes ty sračky pořád stojí. I když nás občas sere jak sviň.