Romantika v. 2026

Někdy je fajn nespěchat, na chvilku se zastavit a sledovat, co se děje kolem. Máme s naší pesanou takový večerní rituál, ověřenou trasu po sídlišti, která je tak akorát dlouhá, aby to nebylo moc ani málo. Chodíme jejím tempem, zastavíme, když chce zastavit a očuchat pesemesky, prostě na pohodu. No a včera jsme udělaly zastávku, kde jsem viděla něco, co asi úplně nechápu, neboť mi po tom v hlavě zůstalo asi milion otázek.

Bylo hezky, příjemně teplo, a venku hromada mládeže, někdo za sportem, někdo za účelem zjištění, jaká je tělověda krásná disciplína. Pesana se zastavila u hloučku asi deseti lidí, co už se necítí jako děti, ale vydělat si na sebe ještě neumí. Prostě takový ten věk 14 - 16, dejme tomu. V hloučku dvě nové křepelky a dva kohoutci, co se očividně neznali, ale chuť seznámit se byla vidět na sto honů. Seznámit se, zaujmout, ukázat, jaký jsem borec...

Chlapec přistoupil k dívce, že jí osloví, holka pěkná, z kluka vyloženě zářilo, že ho zaujala. A hádejte, co byla první věta? První otázka, kterou může člověk zaujmout, nebo se minimálně potopit jak děravý parník. Ta romantická věta z úst mladíka v tomto případě zněla: "Jaký máš bodycount?"

Holka vytřeštila oči tak, že to vylekalo holuby na vrcholcích stromů, a odvětila: "Cože?" A chlapec znovu: "No jaký máš bodycount? Ty nevíš, co to je?" Ano, přesně tohle zaznělo, to chtěl ten puboš vědět, a ještě aby se mu o tom svěřovala před těma dalšíma deseti lidma. To už jsem vytřeštila oči i já, a taky dvě dvanáctiletý holky, co seděly opodál na lavičce, no dal si kluk záležet, aby to slyšela půlka sídliště...

Pesana se v tu chvíli rozhodla, že půjdeme dál, tak jsem víc neslyšela. Možná taky proto, že ta holčina fakt nevěděla, co mu na tohle má odpovědět, a já se nedivím. Nicméně po chvilce jsem se otočila, ti dva si tam bodře pumpovali rukama, že by se za to soudruzi vítající na letišti zahraniční delegaci nemuseli stydět, hlavně ať to dobře vypadá na kamery. A za další minutu už mě ti dva hoši předcházeli. Asi nezaujali... 😉

No ale já stará bába z toho mám noční můry... To se fakt dneska mladí seznamují takhle? Tohle je dnešní romantika? Pokud na sebe štěkají tyhle úderný otázky, dostanou se vůbec někdy k té tělovědě? Nevymře s takovýmhle přístupem lidstvo příliš brzo?

Co na vás kdy někdo vybafnul nejhoršího nebo nejsměšnějšího při seznamování na živo? Né tady, tady víme, že to je jedna perla za druhou. Ale naživo...??? Pojďme se spolu zasmát historkám...

Já třeba začnu rovnou jedním, co první rande trvalo celých 15 minut... Mladý muž cca 25 let, a na prvním rande měl potřebu se zeptat, jestli dávám do polívky hrášek. Že on ho nerad a že ho vycvrnkává z talíře ven... 😁