O submisivitě

Člověk se občas setká se submisivy, kteří se rozhodli být hadrem na podlahu nejen ve hře, ale tak nějak trvale. Ať už jsou to ženy nebo muži, chodí světem s přesvědčením, že jejich úkolem je ustupovat, omlouvat se za svou existenci a čekat, až jim někdo řekne, co si mají myslet, dělat nebo cítit. Často svou bytostí křičí do světaběhu "Zachraň mě!!!"

A víte co? Já jim to vlastně neberu.

Život je dostatečně pestrý na to, aby si každý našel svou cestu. Někdo rád holky, jiný vdolky a další dobrovolně tráví víkendy skládáním modelů železnic. Kdo jsem já, abych určoval, kde leží štěstí druhého člověka?

Jenže osobně mám rád trochu jiný druh submisivity.

Vždycky mě fascinovali ženy, které jsou silné. Ne takové, které musí být v každé situaci silné navenek, i za cenu, že Xantypa nebo Kateřina by se jich zalekly, ale takové, které si umí poradit se životem. Zaplatit složenky, vyřešit průšvih, postavit se problému a nést odpovědnost za vlastní rozhodnutí. Ženy, které nepotřebují, aby je někdo vodil za ruku od pondělí do neděle.

Možná právě proto mě nikdy příliš nepřitahovala představa ženy, která se podřizuje proto, že neumí stát na vlastních nohách. Na tom totiž nevidím ani sílu, ani důvěru. To je spíš nouzové řešení než volba.

Mnohem zajímavější je pro mě žena, která si poradí i beze mě. Žena sebevědomá, chytrá, schopná a občas tvrdohlavá tak, že by dokázala vést vlastní vojenské tažení. Taková, která si umí sama vydobýt své místo na světě, ale přesto se jednoho dne dobrovolně rozhodne někomu důvěřovat natolik, že před ním poklekne. Ne proto, že musí. Ne proto, že neumí jinak. Ale právě proto, že může a chce.

Na tom je totiž něco nesmírně vzrušujícího. Stojíte a před Vámi klečí, chytrá, sebevědomá a úspěšná ženská, čekající na to co jí uděláte, připravená a rozhodnutá jít pro Vás i pro sebe samotnou přes svoje hranice... To není jednoduchá prvoplánovitá submisivita, to je čirá, úžasná a děsuplná zodpovědnost Vám vložená do rukou.

Protože skutečné odevzdání podle mého nezačíná tam, kde člověk nemá jinou možnost, případně bere vše co se aktuálně namane. Začíná tam, kde si může vybrat.

Takové ženy obdivuji.

A pokud se právě ony rozhodnou někomu důvěřovat, následovat ho nebo se mu odevzdat, pak v tom vidím mnohem větší hloubku než v tisíci prohlášeních o oddanosti a samozřejmě i rajc. Ony neklečí, protože dostaly hustokrutopřísný rozkaz, ale protože ho dostaly od Toho Jednoho.