Cargo Cult v posteli

Nedávno jsem narazil na pojem Cargo Cult. Pro ty, co místo Wikipedie čtou jen zprávy na záchodě.. Tak během druhé světové války přistávaly na některých tichomořských ostrovech letadla s nákladem. Domorodci viděli, že přiletí letadlo a objeví se hromada užitečných věcí. Když válka skončila a letadla zmizela, začali stavět makety letišť, dřevěný vysílačky a bambusový sluchátka. Doufali, že když napodobí všechny viditelné znaky, letadla se vrátí.

Nevrátila.

Mám pocit, že podobný cargo cult funguje i ve vztazích. Lidi vidí nějaký výsledek a zkopírují jeho projevy, aniž by pochopili příčinu.

Typický příklad? Vzdychání. Někteří lidi si snad myslí, že vzdychání je příčina vzrušení. Že když začneš po pěti minutách dělat zvuky jak parní lokomotiva do kopce, tak se automaticky rozjede nějaká magická chemie. Jenže původně je to přesně obráceně. Nejdřív přijde vzrušení. A teprve potom přijdou projevy vzrušení.

To je jako kdybys chtěl být bohatej tím, že si koupíš drahý oblek. Občas to může pomoct, ale většinou zůstaneš stejně chudej, jen líp oblečenej.

Podobně funguje dominance. Internet je plnej návodů od samozvanejch alfa guru. Takže spousta chlapů pochytí představu, že dominance znamená mluvit hlasitě, tvářit se nasraně a každou druhou větu pronést tónem policejního (zlého) vyšetřovatele.

Jenže skutečně dominantní člověk většinou nemusí dělat skoro nic. Dominance není příčina sebevědomí. Dominance je často důsledek sebevědomí.

Stejně jako charisma není příčina úspěchu. Často je jen jeho vedlejší produkt. A pak vznikají nádherný situace.

Někdo si přečte, že ženy mají rády sebevědomé muže. Tak začne přerušovat ostatní, mluvit nejhlasitěji v místnosti a rozdávat nevyžádané rady všem v okruhu pěti kilometrů.

Výsledek připomíná spíš agresivního obchodního zástupce než přitažlivýho chlapa. Takovej ten typ, co by ti prodal i deštník v poušti a ještě u toho vypadal, že tě zachraňuje před smrtí.

To samý platí i obráceně. Některé ženy vidí, že sebevědomá žena je přitažlivá. Tak začnou hrát roli nedostupné ledové královny. Jenže sebevědomí a arogance jsou podobně vzdálení příbuzní jako erotika a gynekologická prohlídka. Zvenku to může chvíli vypadat podobně, ale zážitek bývá úplně jinej.

A pak je tu ještě jeden krásnej příklad cargo cultu, sex a porno.

Spousta lidí si z porna odnese představu, že intenzita sexuálního prožitku se dá zapnout jako vypínač. Trochu víc zvuků, trochu víc pohybu, trochu víc výkonu a je to hotový.

Jenže realita funguje přesně opačně. To, co vypadá jako přehnaný projev vzrušení, je ve skutečnosti až výsledek nějakýho procesu, atmosféry, času, uvolnění, chemie mezi lidma a hlavně postupnýho budování napětí.

Když tohle chybí, vznikne jen divadlo. Trochu jako když někdo staví bambusový letiště a čeká, že přiletí Boeing.

A pak se lidi diví, že realita nevypadá jako na obrazovce. No nevypadá, protože v reálu se to nedá přeskočit jak reklama na YouTube.

Zajímavý ale je, že když se člověk přestane snažit kopírovat tu show a nechá věci fakt vznikat postupně, tak ten výsledek může být klidně stejnej jak ta nejdrsnější porno scéna, jen nevypadá jako přehraná scéna, ale jako něco, co se prostě stalo.

Přijde mi, že velká část těch bambusových letišť, co si lidi staví, vlastně nikdy neměla šanci fungovat. Jen vypadaly dost přesvědčivě na to, aby jim to chvíli někdo věřil, nebo aspoň oni sami sobě.