Utkvělé představy

Takový to, co by bylo kdyby, co vrtá hlavou a opravdu nedá spát.

Často začnou "pracovat" v době, kdy se vám to nejméně hodí. Porada už trvá dlouho, udržet pozornost, když se vás sdělovaný obsah netýká bývá těžké a myšlenky se rozjedou zajímavými směry...Vzbudíte se ve tři ráno na čůrání, vrátíte se do postele, těšíte se na další spinknutí a prd... zase je tam ta fantazie, představy a hledáte nejlepší možná řešení situací, které se třeba ani nestanou...

Všichni asi znají pocity, když ostatní odpovídají na nějaké ankety, když třeba soutěží v TV nebo mají říci na dané téma svůj vlastní názor...taky v práci třeba...Já bych mu to vysvětlil, já bych mu to natřel, já bych to jistě řekl lépe, já bych to vymyslel lépe a rychleji...no to snad nemůže myslet vážně... Já bych, já bych, já, já, JÁ, JÁ!
Jenže se mě nikdo na nic neptá. Nestojí u mě redaktor s mikrofonem ani moderátor soutěže nebo influencer, kterého by pro jeho dosah zajímal můj veledůležitý názor. Prostě nikde nikdo a tak se plíží ty utkvělé představy, jak to ráno všem vysvětlím a nandám...třeba na nějakém obyčejném webu, kde by si z toho pár lidí mohlo sednout na prdel, klidně i v práci kolegům nebo doma starýmu...no tak ne, kolegy bych si asi nasrala a je zbytečné mluvit do tolika dubů, starej raději taky nic, konečně jsme zase měsíc v klidu, nebudu ho dráždit zbytečně... Tak poslední možnost, nandám jim to všem na tom webu. Stejně jsou to většinou jednodušší lidé, já tam kraluji, já si je vychutnám.
A pak jsou ještě ty utkvělé představy o tom, jak si dobře vrznout, flirtnout, mrdnout/prcnout, hlavně s kým, jaký by měl být a co by měl umět, zvládat a přinést...při poradě to vymyslím, nad ránem, po čůrání to v mysli doladím a pak to sem naservíruji...

Snad se mě někdo na něco zeptá, vždy jsem připravena odpovědět, dobře poradit, vysvětlit...polaskat. Marjápano, zase ty představy.