Nemám co na sebe

A je to tady, stejná věta, která vládne světem. Zase nemám co na sebe!

Já sem vlastně ráda, že nejsem chlap. Jaké oni mají možnosti? Trička, tílka, kraťasy. Velmi malý sortiment pro muže. A to nemluvím o těch, co se musí pařit v košilích a sakách.

Ale dovolte mi vysvětlit, jak to, že žena nemá co na sebe a beru to ze svého pohledu. Mám šatnu, kde mi na ramínkách vysí kolem 70 kusů šatů a sukní. Jenže...... Víc jak polovina věcí je pro mě do práce naprosté tabu. Nejsou to kousky, které se dají ukazovat na veřejnosti. A jelikož pracuji s dětmi a spousta místních rodičů mě zná, tak to nechci pokoušet.

Navíc, sem člověk, který nemá skoro žádné sebevědomí, takže když sem v něčem hodně odvážném, tak dělám, že mě nikdo nevidí. Pak tu zbývají šaty, které jsou určené k legínám na domácí nošení. Šaty, které se berou jen na honosnější akce a zbytek jsou oblečky určené pro letní dny a jen tak ven.

Pánové, nemáme to jednoduché. Tohle dělení je třeba si zapamatovat, jestli chcete alespoň trošku pochopit naše stížnosti, co se týče garderoby. A já sem ve stavu, kdy nemám co na sebe jen tak ven a do letního počasí. Jelikož se snažím nosit každý den něco jiného, alespoň po dobu dvou týdnů, tak sem pěkně v háji :-).

Miluju šatičky a to pozor, miluju originální šaty, takže některé jsou šité na zakázku a jiné velmi drahé. Vlastně většina. Zamilovala sem si značky, které tady asi nemohu zveřejňovat. Retro, temnější, barevné.....

Jdu tedy rozbít prasátko a připadně prodat ledvinu, abych si mohla nějaké nové kousky pořídit. :-)