Co jim mám říct?

A je to tu zas. Něco, co nemá mít dlouhýho trvání. Úlet, jednorázovka, záležitost na jednu noc, nebo i jen na hodinku.

Není to správné, už vůbec ne morální, všichni to víme, ale stejně se to děje a dít bude. Rubikon je dávno překročenej, svět se točí dál, i když chci pořád věřit, že aspoň někde ještě existuje monogamie.

Za normálních okolností jsou moje kritéria striktní. Pokud chci najít milence, musí toho splňovat až příliš, a zřejmě proto žádnýho nemám. Síto je moc hustý. Čas od času se ale stane, že pohár nadrženosti přeteče. Někdy je v tom alkohol, někdy vůbec ne. Prostě se to semele. Někdy to je příjemnej zážitek, a jindy zase ve stylu použít a zahodit. Ale nikdy to není to, o co doopravdy stojím. Už jsem se smířila s faktem, že když je to ONO, prožene se mým životem tornádo a zůstanou jen trosky.

Úlety jsou v tomhle ohledu bezpečnější.

Aspoň na chvíli. Aspoň na chvíli si užít pocit, že je ze mě někdo úplně hotovej. Slyšet, že jsem úchvatná, mám nádherný tělo (kdo by to nechtěl slyšet, po dětech) a vidět ten úžas v očích někoho, kdo možná nikdy předtím nezažil ten extatický pocit ryzí přitažlivosti.

Asi to zní tak, že si na těch chlapech zvedám sebevědomí. Svým způsobem ano, ale ne proto, abych pak před kámoškama machrovala, co jsem zase kde sbalila, jako to v mém okolí pár pipin praktikuje. Spíš se snažím to sebevědomí vytáhnout z bahna, dát ho trochu do pucu a postavit ho na metu s nápisem "zdravé". Protože nezájem od toho, kdo by měl bejt one and only, mě hází do stavů ne nepodobných depresi a navozuje úzkost.

Zkoušela jsem s tím pracovat, makat na přijetí sebe sama, brát to tak, že je to čistě záležitost ega... nic moc. Pořád mi z toho vychází, že bez toho to nedám. Jestli jde víc o sex, nebo o lásku, nechám na posouzení laskavého čtenáře.

Ale zpátky do děje. Co jim mám teda říct? Ta otázka pochopitelně vždycky přijde. Buď se stihne ještě face to face, nebo na mě někde seženou telefonní číslo, pokud ho doteď neměli.

Uvidíme se ještě? Ne, dík.
Tak kdy to zopakujem? Nikdy tvl, už mi zase funguje mozek.
Pořád tě vidím před sebou. Jo, a to je taky to jediný, co ti po mě zůstane.

Nechci nikomu říkat, že to nestojí za repete, když to není jejich vina. Že nějakou chybou v Matrixu dostali pozvánku do soukromýho klubu, zkusili, co nabízí, nasáli atmosféru, a pak už přišel vyhazovač, aby je vyprovodil.

A taky nemám vždycky šťastnou ruku, že jo. Třeba jako tenkrát, když se mi podařilo svést do trojky chlapy, co se vzájemně nesnáší.

Byl to jenom úlet?

Nechci?

Ghosting?

A tak ocením vaše nápady, co je pro vás nejvíc "zkousnutelná" odpověď. Ať pořád nejsem za kudlanku.

Dík.