Važte si nového rána

Ráno začalo tak slibně. Žádný vzkaz se sodomii ve vzkazniku. Ptáci se mi nedostáli na borůvky. Zbylo pár jahod v záhonech.

Přišla za mnou dcera a ptala se, proč celé dny sedím na verandě a nemluvím?

Seděl jsem tu asi od pěti. V 8 začala hučet WhatsApp skupina.

"Co je s dítětem? Kdy bude odjíždět? Češeš ji vlasy? Co jedla k večeři? Myje se to dítě vůbec?

Poslal jsem fotku s datumem jak je holka na posedu. "Dítě žije ".

Bylo to jako píchnutí do vosího hnízda. Ty konspirační teorie o tom, jak ta chudinka musela trpět ten týden hladem a ve špíně a že ji sežerou divočáci".

Čarodějnice, doufám, že jim to bude dobře lítat, pomyslel jsem si.

S holkou jsme natrhali na mléčný koktejl ovoce a když už jsem si v klidu popíjel ten banánovo borůvkovo jahodový koktejl, zvonil telefon.

Opět zajetý srnec v zatáčce a že ho potřebuji dostřelit. Skočil jsem do auta, dojel má na místo a v růžových bačkůrkách vylezl z auta. Mám to dvě minuty cesty.

"Proč jste nevolili někomu jinému, nemám teď službu, mám dovolenou ".

Potom jsem se podíval do toho příkopa na ty oči. Kráva se rozčilovala, že má rozbité auto, strčil jsem do ní rukavicí "Uhni" a udělala pilotní zkoušky za kopřivami. Srnec se třásl a těžce dýchal, pohladil jsem ho po krku.

"Tak Ti to hochu končí, tenhle mizerný svět. Ani nevíš jak to závidím. Pro mě tuhle službu nikdo neudělá".

Otočil jsem se a řekl policistům, ať odvedou ty děti a civilisty stranou. To už je za prázdniny 7. Srnec a od začátku roku 19. Kus.

Vždy mě fascinuje ta projevená lítost pouze nad tou hromadou plechu, vyjíma děti, proto je mám rád.

Pro srnce se nekonalo žádné zjišťování jeho stavu, ani pokus o záchranu jako u lidí. Díky těmhle momentům si uvědomíte, že žijete i když někteří třeba jen omylem. I když máte život sebevíc na hovno a plný vzkaznik pomatených stalkerek, roztomilých psychoušek a Růženek...

Pořád můžete něco změnit. Při pohledu do vyhasínajících světel, na kterém se tvoří závoj, si pořád můžete říct :

"Uteču od psychoušky, zamknu vzkaznik, přestanu chlastat, kouřit, pichat děvky, můžu si dát tu přihlášku na VŠ, skončit tu mizernou práci, kam chodím jen proto, abych vydělal zase na benzín do práce, odjedu konečně do Norska na tresky, nebo se potápět do Albánie, nebo jet prcat do Německa, začít cvičit, kupovat kredity závislým amaterkám".

To už jedno jaká změna, ale pořád to můžete udělat i když vám někdo říká, že už je pozdě.

Ne, dokud dýcháme, není pozdě. Pozdě bude až budete mít ten závoj na očích. A pokud člověk neví, co má udělat, nejlepší je chvíli nedělat nic a myslet na sebe a své znovu probuzení a on Život tu cestu nakonec vždy ukáže.

Srnce jsem pohladil po krku.....

"Teď jsi volný ".

Protože za něho žádné piety nikdo pořádat nebude, ta poslední slza za jeho život, která protekla, byla ta moje.

PS: Žádné vzkazy. Volaný účastník, není dostupný".