Starého psa...

... ale trochu jo :)

Člověk si po čtyřicítce může myslet, že už tak nějak ví, jak funguje svět. A sex obzvlášť. Má za sebou nějaké vztahy, nějaké zkušenosti, pár úspěchů, pár průserů a hlavně takový ten příjemný pocit, že už ví, co většinou funguje.

No... hovno.

Pak si najdete novou přítelkyni a během pár týdnů zjistíte, že všechny vaše osvědčené postupy mají přibližně stejnou hodnotu jako návod k Nokii 3310 při nastavování iPhonu.

Já měl třeba několik věcí, o kterých jsem byl skoro přesvědčený, že prostě fungují. Ne na sto procent, ale řekněme, že úspěšnost byla velmi slušná. Začal bych třeba u lízání, kde si myslím, že jsem fakt dobrej. Mám nějakých pár technik, které na zbylých, řekněme, patnácti až dvaceti ženách, co jsem v životě měl, fungovaly. Ale u téhle samozřejmě nefungovalo absolutně nic z toho.

Prostě mi řekla, že za celý život ji takhle udělal jen jeden kluk. A ten měl zase malé péro. Tak to si zase, když si můžu vybrat, radši nechám neumět lízat. To se dá teoreticky časem naučit. Péro holt nevyroste.

Další věc je, že ji baví úplně jiné věci, než bych běžně jako relativní vanilka dělal. A to je BDSM. Tady to „relativně“ berte fakt s rezervou. Mě to nikdy nic moc neříkalo, takže jsem tak trochu dominant z donucení. Ale zjistil jsem jednu věc. Když se chlap na ženskou naladí a začne zjišťovat, co jí vlastně dělá dobře, tak se najednou může dostat úplně jinam, než si původně myslel.

Jasně, můžeme se o tom bavit. Dokonce je to potřeba. Ale bavit se o sexu během sexu je asi tak sexy jako nandávat kondom. Prostě je lepší si o tom pokecat někdy v klidu a pak z toho čerpat. Pokusil jsem se tedy přepnout a místo snahy být borec, který všechno umí, jsem se najednou vrátil do režimu zvědavého začátečníka.

A vlastně mě to začalo bavit. Některé věci, které mě dřív vlastně moc nebavily, mě najednou bavit začaly. Ne proto, že bych se přes noc změnil. Ale protože mě baví sledovat, když druhého člověka něco opravdu těší. Najednou dělám věci, o kterých bych před pár lety řekl, že nejsou úplně pro mě. A kupodivu mi to nepřijde ani moc jako kompromis.

Takže mám takové zajímavé první úspěchy. Oprášil jsem vázání (shibary ), pokouším se zase naučit pár uzlů, které jsem zapomněl, protože s minulou partnerkou... ji to až tak nebavilo. Ikdyž zase 69 s ní bylo top.

Tvrdší sex mě sám o sobě zas až tak nebere, ale když vidím, že se to ženě líbí, tak se docela zajímavě přepnu, až sám čumím. Další věc je, že se učím víc přijímat. Nechat o sebe pečovat. Některé věci, které mě dřív nijak extra nebraly, mi najednou dávají smysl. Ne na lusknutí prstu, ale postupně si všímám, že se přeorientovávám.

A funguje to i opačně. I ona se občas otevře něčemu, co dřív s nikým nezažila nebo neměla potřebu sdílet. A myslím, že právě tohle je na novém vztahu možná nejhezčí. Ne to, že objevíte nové věci. Ale že objevíte nového člověka. A spolu s ním zjistíte, že ani po letech nejste hotový výrobek.

Třeba mě potěšila jedna věc. Moje přítelkyně má svůj vlastní styl, kterým se udělá. Jinak jí to prý nejde. Lehne si na břicho, prohne se do luku a třese v rozkroku. Takový speciální styl, který podle mě dělá hodně žen, ale ona se tváří, že je výjimečný. A hlavně říkala, že to nikdy nikomu neukazovala. Že jsem první, komu to ukázala. Prostě proto, že mi asi trochu víc věří. A hlavně mě tyhle věci dost rajcují. A poprvé v životě se nejen nechala při tom pozorovat, ale dokonce se mi podařilo najít polohu, kdy jsem do ní dokázal vniknout a přizpůsobit jejím rytmickým pohybům. A měl jsem radost, že se jí to líbilo. Prostě pannu bych fakt nechtěl, ale mít občas nějaké prvenství vždycky potěší. 🙂

Takže podobně jako já se přizpůsobuju jí, tak ona se přizpůsobuje mně. A jestli jsem si z posledních měsíců něco odnesl, tak asi to, že starého psa novým kouskům naučit jde. Jen musí být ten pes dost zvědavej na to, aby přestal machrovat, že už všechno umí. Protože největší problém není, že bychom se neměli co naučit. Největší problém je, když si začneme myslet, že už není co objevovat.