Jen na kávu? ☕
Akorát tu sedím se skleničkou bublinek nad jednou konverzací a znovu se nad ní musím pousmát
Psala jsem dobrému známému něco ve smyslu "Víš, že můžeš kdykoliv přijet... na kávu"
A jeho odpověď? - "Jasný... na kafe 🤣🤣"
Rozesmálo mě to.. ale zároveň přimělo přemýšlet
Kdy se vlastně z obyčejného pozvání na kávu stalo něco, co tolik lidí automaticky překládá jako pozvání do postele?
Ano, přiznávám.. v mém případě tenkrát to tenkrát nezůstalo jen u kávy.. jenže někdy se věci prostě stanou
Když jsem mu tehdy psala, vůbec mě nenapadlo, že by si tu větu mohl vyložit jinak..
V mé hlavě byl scénář úplně obyčejný.. přijede.. udělám nám kávu.. budeme si několik hodin povídat, protože jsme se dlouho neviděli.. třeba mě na rozloučenou obejme... a pojede domů
Nic víc
Později se mi chlapec přiznal, že čekal úplně stejné odpoledne jako já.. přijet, dát si kávu, popovídat si po letech a zase odjet..
Ani jeden z nás ten čas neplánoval jinak
Jenže někdy se mezi dvěma lidmi během společně stráveného času něco změní.. seděli jsme vedle sebe, povídali si, on mi položil ruku na stehno, políbil mě... a ani dnes vlastně nedokážu říct, kdy se z obyčejného setkání stalo něco víc ☺️
Nebylo to proto, že by pozvání na kávu bylo od začátku pozvánkou do postele.. prostě jsme oba cítili, že to tak v tu chvíli chceme
Možná za to mohou filmy, možná zkušenosti, možná různé společenské stereotypy.. v kolika filmech zazní věta: „Nechceš jít ještě na kávu?“ a divák už dopředu ví, že o kávu vlastně vůbec nepůjde?
Jenže skutečný život není film
Někdy je káva opravdu jen káva
Někdy je to výmluva, aby večer ještě neskončil
Někdy je to způsob, jak říct "Je mi s tebou dobře a nechci, aby ses už loučilL
A někdy... ano, někdy může být začátkem něčeho intimnějšího 😈
Jen si nemyslím, že by to mělo být automatické očekávání
Přijde mi trochu smutné, že obyčejné pozvání může být předem zatížené představou, že musí následovat něco víc.. jako bychom zapomněli, že dva lidé spolu mohou být sami i bez toho, aby z toho nutně vznikl sex
Možná jsem naivní
Možná jsem staromodní
Nebo možná pořád věřím, že když někoho pozvu na kávu, může to znamenat přesně to, co říkám.. že si s ním chci sednout, povídat si, zasmát se,obejmout ho na rozloučenou... a popřát mu šťastnou cestu domů
Jak to máte vy? Když vás žena pozve domů na kávu, berete to jako pozvání na kávu... nebo automaticky čekáte něco víc?









Lorem ipsum dolor sit amet, consectetur adipiscing.