SLADKÉ LÍZÁNÍ!!!

V jedný zemi žil panovník kerej měl tři cery. Nejstarší Božidaru, prostřední Culifindu a ta nejmladší měla v rodnym listě napsaný: Chlorida Sodná, ale protože se to všeckejm blbě vyslovovalo, dokonce i v orientě, tak ji všici neřekli jináč, než Maruška. Jednou si je jejich fotřík nechal zavolat a prej, že potřebuje zistit, jaký maj stahy, kerá si ho jako víc váží a jak ho má ráda. Nejstarší hnedky vyhrkla, že ho má ráda jak zlato. Kouk zač je trojská unce a byl náramně spokojenej. Druhá, že ho má ráda jak drahý kamení a s tím byl taky spokojenej. "Mám tě ráda jako cukr, páč mám sladký nerač ze všeho!" prohlásila nejmladší."Cukr? Taková vobyčejná věc, má ho každej, nechceš si to rozmyslit? Eště sou tu třeba akcie..." napovídal tatík. Vona, ale že ne a to ho tak dožralo, že ji vyhnal do pouště, aby jí vodpolední slunko napravilo hlavu a nechal všecek cukr svýzt a vysypat ho do moře a taky nechal zvorat všecky pola s cukrovou třtinou a nasadit na ně vokurky nakladačky! Vydal degret, že se všecko sladký v zemi zakazuje. A že měly zrovna v Lidlu, co je vedle paláce "Pravou arabskou zabijačku", tak byl celej národ nadšenej a tlačili do sebe tlačenku a jelita i jitrnice a vodevírali si ty konzervy popsaný švabachem. Smutná Maruška zamířila do pustiny mezi duny a jak tak de, tak najednou kouká, hnedky u dálnice, malá oáza a v ní chaloupka jak vymalovaná a před ní stojí babička a prej: "Jen poď dál děvenko u mě nic nenajdou sem tu dobře skovaná, za bilbord vod Matonky" a zavedla jí do komory, kde na jedný straně byly police ze sladkýho dřeva a na nich kremrole a věnečky s větrníkama, indiánci, marokánky a Marlenky a taštičky jablečný i rybízová z mekáče a nač si spomenete. A na druhý straně, kdyby se to přejedlo, tak visel Poličan a vostravský klobásy a vedle nich pražská šunka a špek a stála tam hořčice a křen s kečupem a celozrný pečivo a tak se Maruška hnedky do teho pustila. Měla se tam u babičky moc dobře. Asi po tejdnu klepe babka na komoru: "Maruško, ukaž mě prstíček, jen tě do něho říznu, abych věděla kolik si přibrala...""Mmt" zarazila se Šeherezáda," to sem to popletla, to je z jiný pohádky!" a pokračovala.Mezitím fotřík si nechal doma přinýst černý kafe a že neměl cukr, tak ho vosolil. No ale, už ste to někdy pili? Bylo to hnusný a tak si chtěl spravit chuť a prozvonil do harému. Baby hnedky naklusaly, nechal je ať si slíknou trenky a pak lehnou jedna vedla druhý na débich, že prej skusí pásovej vorál. I když se trocha bál, aby nechytil pásovej vopar, tak se do teho pustil. První, druhá, třetí... To už ale přestal a plul vokolo sebe a prej: "Baby, ste nějaký naprd, nějaký kyselý. Jak bych lízal žaby překrmený šťovíkem!""To je tem, že nesladíme, není čem, dokonce aji vokurky sou už jenom kyselý..." vopáčila nejstarší. Panovník se v tu chvilu cítil, jak buzík v serailu a byl tak nasranej, že začal truchlit: "Co já sem to jenom blbec udělal! Marušku sem vyhnal, cukr rozpustil, kafe vosolil a nakonec mi už nešmakuje vůbec nic! A to nejhorší, že se blížijou volby a jak já teď pudu na voliče, bez sladkejch řečiček? Mužu jen hořce plakat a nebo se tvářit kysele, s takovou to ale nevyhrám a budu muset jít někam makat jak negr!"Tu kouká, že náhle stojí před něm babka, jako věchejtek a prej: "Nebuď smutnej, vedu ti vedoucí tvýho volebního týmu!"a to už před něj strkala Marušku a von ji vobjímal a dalo mu to dost práce, páč byla za tu dobu u babky už docela dobře voplácaná.Ale protože lidi spíš věřej voplácanejm, to věděj i naši politici, a protože Maruška měla ty nejsladší řeči a semtam dodala i něco peprnějšího, aby se to nepřejedlo a tak to nakonec vyhrál, jak komouši ve čtyrycátomšestom a měl na dalších šest roků vystaráno!To už ale svítalo a tak přenechala Šeherezáda Šahriára jeho panovnickejm myšlenkám a vzala si se stolu poslední rakvičku se šlehačkou a zamířila dom.