psaníčka

před časem tu silencius zveřejnil báseň / kedysi básníci / tá báseň ukazuje proč vlastně vznikla u lidí potřeba psaného textu. je to z důvodu zachovat mluvené slovo a myšlenku uloženou v něm. on to je úžasný vynález zapis mluveného slova.
listonoška donesla dopis a již podle písma napsané adresy jsem poznal odesílatele. hltal jsem očima čáry vytvářející písmenka, slova, věty, tu jsem se usmíval, jindy jsem se mračil. podvědomně jsem vnímal vůni papíru , možná nějaké nevididelné pachové stopy pisatele.
dnes si lidé posílají SMS, maily. je to neosobní a chladné. je zoufalé když si lidé přeji k vánocům esemeskou a to často ještě nějakou skopírovanou říkánkou, jako by sami nebyli schopní ze sebe vydat vlastní, byť jednoduché, teplé a upřímné slovo.
já sám pokud to je možné /znám adresu/ posílám ručně psané dopisy nebo pohledy. taky pokud je to jen trochu možné raději mluvím než píšu a to i zde na chatu.
a co vy amatéři jak je to u vás jak moc se na vás projevilo používání klávesnice k předání svých myšlenek?