Šukáčku hrň!!!

V jedný malý zemi, vobklopený kopcama a lesma žili chudí a pracovití lidi. Hned pod lesem bylo pár rybníků a pak rovina a hlavní město, uprostřed kerýho trčel hrad, že to vypadalo jak na pohlednici. Protože lidi byli chudí, tak se správcové starali, aby se měli co nejlíp. Upravovali daně, dělaly reformy a spravovali. Pořád se ale měli dobře jenom ty samí - ti co si nalakotili a Petrovští. Mezi nejhorší patřila selka, kerý nikdo neřek jináč, než lakomá Barka. Ani se nevdala aby se nemusila dělit. Chalupu měla postavenou hnedky u Prachatic, aby se jí prachy, co nejvíc držely. Na práci si držela akorát jednu hrozně chudobnou děvečku. Ta musila dřít na poli i u dobytka a páč selka držela taky hospodu, tak v ní musela holka ještě brzo ráno všecko pomejt a vydrhnout, aby to měla selka navečír přirychtovaný. Děvče bydlelo v komůrce nad hnojem. "Vod hnoje de teplo a tak se aspoň nemusí starat v zimě vo topení!" tvrdila Barka.

Děvečce dávala za všecku tu dřinu vždycky jen navečír skývu suchýho chleba a vodu ze studny, co se v ní vopláchl krajáč vod mlíka, jináč nedostala nic. Počítala, že ji umoří a pak si vezme z agentůry druhou. Přesto ale holčina vypadala čímdál líp! Postavička jak cumel a tvářičky červený, jak maliny, jen kvetla!

Barka chtěla vědít, co za tím vězí a tak navečír nahlídla povotevřeným vokýnkem holce do světničky a co nevidí. Holka vytáhla z truhlice vobyčejnej, modrej, plechovej hrnek, postavila ho na stůl a prej: "Hrnečku vař!" V hrnečku to zabublalo a vylinula se tak silná vůně, že praštila Barku do nosu a ta se svalila do hnoje. Když se vyhrabala, tak už jen slyšela děvečku, jak mlaští a pochutnává si na něčem moc dobrym. "Kouzelnej hrneček!" pomyslila si Barka. "Co asi všecko umí?" a hnedky druhej den poslala děvečku na trh prodávat vejce. Věděla, že při dnešních cenách na tom nemože prodělat a taky měla políčíno na ten hrnek.

Jen byla holka za vratama a už byla Barka u ní a vodnášela k sobě do ložnice hrnek. Pak si dala na postel tři duchny, sama si lehla nahoru, vyhrnula sukňu a pomaličku zasunula hrnek mezi stehna a prej: "Hrníčku šukej!"

V hrníčku to zabublalo, dvakrát si dokonce vodstříkl, jak na zkoušku a pak to teprvá začlo! Tehdá ještě bejvalo všecko poctivý, nic šizený, ani kaše, byla pěkně tuhá a pomaštěná! A že lidi ještě nevěděli, že je lepek nezdravej, tak jí ho tam lepnul, až zapištěla a to už kynul a natahoval se. Chvíli byl dlouhej a pak zas klustej a to už přirážel, hezky, až po ten smaltovanej vokraj. Barča to dělala naposled v pionýrským táboře a pak už nikemu nedala, jak byla lakotná a tak byla za chvilu v sedmým nebi. A hrníček jel chvíli hezky pomaloučku a pak zase zrychloval, až jel jak steklej, jak motorák u Velvar! Barce vylítly kozy ven z haleny a lítaly jí vod toho přirážení až za uši. Taky je měla pořádný! A hrníček jel, až ztrácela dech. A jak byla rozkurážená, tak začal měnit styl. Šak ho znáte: "Na ouško!", jak přirážel, tak jí přitom ještě začal projíždět tím ouškem, vod análku, až pěkně nahoru. Jazyk neměl a tak mu ani nic jinýho nezbejvalo... A jak tak tím ouškem projížděl, tak podle vlhkostě poznal, že už je Barka pěkně hotová. Ale v hrnečku to jen nakynulo eště víc a přidal na tempu. Barka se zatím udělala víckrát a začnul jí chybět dech. Koukala vytřeštěnejma vočima na strop, na kerým se jen míhaly modrý vodlesky vod hrníčku. Hotová Plechová kavalerie!

"Už nemožu", smlouvala, ale přirážení tím nezastavila. "Dej mě už pokoj!", ale růst se nezastavil! Barka mlela z posledního. Pokusila se stisknout kmitající hrnek mezi stehna, ale bylo to, jak by ji protahoval gumovým zvonem na wc, jenom další orgáč, kerej ji dostal úplně, žádná změna. Barka to neuměla zastavit a tak jen zavzlykala: "Šukáčku hrň!", ale že to už začlo svítat, tak musila Šeherezáda s vypravováním přestat, zrovinka v nejlepším...

A taky si všimla, že Šahriár už taky s toho vypravování pěkně nakynul a podle fleku bylo poznat, že nejenom nakynul a tak se rychle sbalila a mazala dom, na hrnek dobrýho kafe po ránu.