V cizích službách:

Za dávnejch časů se vlekla děsnou pouští skupinka cizineckejch legionářů, poslední zbytek kdysi slavný jednotky, ze který zvostalo akorát těhle pár příslušníků jednoho národa, kerej se vokázal, jako nejvodolnější ve všech bouřích a bojích, krejíc se za svou vyšívanou zástavu, kerou zdobil nápis "Pravda zvítězí!"

Jako správný legionáři si všici tykali a voslovovali se "bratře",

vedl je mladej poručík vod jízdy, bratr Jan Žižka. Jeho koně všici snědly už před tejdnem a jenom díky jeho galoriím se včil dovlekli až do malý voázy.

Byla v ní akorát z kamene vystavěná studna a napůl uschlej datlovník. Všici se naklonili nad hladinu a pili a pili. Jak ale zahnali žízeň, tak dostali hlad. Bratr Žižka viděl, že na datlovníku sou akorát dvě scvrklý datle, eště vod loňska a tušil, že je to děsně málo pro jeho voddíl. Jak tak kouká vokolo, tak najednou uviděl broskvičku. Až teď si všim že na studní sedí taky nuzně voblečený arapský děvče a chladí si půlky. Znalecky jí pohlíd jedním vokem mezi stehna a rázem zapomněl na hlad. Vytáh rychle z ruksaku vojenskou příručku s malým slovníkem vobratů, pro styk s místním vobyvatelstvem.

"Klekni na kolena, nevěřící feno!!!" zavelel a nasadil při tom tak kamenej gsicht, že vypadal skoro jako na starý papírový dvacetikoruně.

Děvče když vidělo, že vodložil palcát, vyhrnul si suknici a uchopil do pravice jinou zbraň, hnedky pochopilo vo co mu de. Votočila se k němu zadkem a poklekla.

"Je to hubený, ale prdel to má skoro jako naše žencký, toš hrrr mezi ně!" zavelel bratr Žižka sám sobě a začal ji hrkat mezi pysky, bez vohledu esli má slepený vochlupení, nebo ne.

"S ženskejma se tady člověk domluví raz dva. Huš! Horší je to s lokálníma politikama, ty se tady nedovedou nikdy rozhodnout pro pravou víru...", meditoval bratr Žižka a neustával.

"To u nás doma nejsou s lokálníma politikama žádný problémy". přidal se podmračenej bratr Pepan. "Třeba jak sme je vyhazovali z voken novoměstský radnice, na ty nastavený kopí, to bylo vidět že sou ochotný splnit nám jakýkoliv přání. Jenom některejm se ale podařilo zachytit za vokenice a drželi se jak klíšťata. Eště že měl u sebe bratr Žižka palcát, pak už to byla brnkačka."

Bratr Žižka mezitím dokonal a poodstoupil a hned se na jeho místo tlačil bratr Čapek a holka tam tak hned měla druhýho Jeníka až po pytlíka. Také bratr Čapek se rozpovídal: "Kozy dobrý, akorát do ruky. Zajímalo by mne ale, za co se tady daj prodat kozy Sánský, mám doma docela slušnej chov, že bych si přilepšil k žoldu. Taky se musík na trhu kouknout zač je barel kozího mlíka... a jejda todle ale není mlíko, to udělala ta dlouhá pauza... Ale přece to z ní nebudu... šak už si holka poradí, stejně už budeme někde v kdovíkerejch kasárnách a nebo napíšu panovníkovi vo otcovskou amnestii. Jo Václav je hodnej panovník, akorát že je mu nanic z globálního voteplování a tak tu za námi nikdy na misi nepřijede a pošle za sebe ždycky akorát dvorního šaška.

Holčina jak zaslechla jediný slovo, kerý cizincům rozumněla, tak hned začla pozpěvovat: "Václava mám nejrači..." a jak tak přirážela, tak docela dobře frázovala a akorát to: "Na cvocííí..." znělo hodně vorientálně, ale bylo poznat, že jí Saze padly do voka.

Bratr Prokop se mezitím úplně slíkl až byl holej a do dívčiny se pustil s takovou vervou, že bylo každýmu jasný, že by klidně mohl dělat bratru Žižkovi zástupce a po chvíli ale promluvil i von:

"Jo, Václav má taky smůlu na bulvár. Když nechal vonehdá hodit toho černoprdelníka do Vltavy z kamenýho mostu, aby zistil esli ho udrží víra na hladině, tak tu máš čerte kropáč, šel ke dnu jak Tytanyk a všude vo tom psali. A v unii ho pomlouvali, že je přetrhdílo a ve světě zase, že je vytrhpéro..." postěžoval si bratr Prokop a ukázalo se, že udělal dobře, že se v tom hicu slíkl a měl tím největší výdrž i když v těch dobách měly český zbraně všude ve světě tu nejlepší pověst. Třeba bratr Škoda. "Jo, jo, jo, jo, jo, jo, jo, jo...!!!"

Bratr Pepan ale dodal pochmurně: "Jo, nebožtík Honza Lucemburskej ten měl na péru napsáno "Sloužím!", ale pak mu ho stejně vytrhl anglickej král u Kresčaku..."

To zaujalo bratra Čapka: "Co, anglickej král je taky vytrhpéro? To sem dřív nevěděl! Pak, že máme bejt po kom..."

Bratr Žižka byl ale s těch řečí a taky tempa bratra Prokopa poněkud nevrlej a tak vobrátil list:

"Šak až nám tu skončí turnus, tak pojedem dom a všici se stavíme do tý hospody, jak loni, jak maj to dobře vychlazený pívo, jak se to tam hergot menuje. Náš panovník si tam dává ždycinky zcuka se svou nejvoblíbenější politickou stranou...", nemoh se rozpomenout.

"U Lipan, bratře Žižko, u Lipan! Hergot pořádně se zapři!" napovídal bratr Prokop, kerej byl pořád holej a eště vůbec ne hotovej.

"Hergot, to byly tenkrát jiný chlapi, pořádný, ty nemlátili nikdy cepem na prázdno..." dodala s lítostí v hlase Šeherezáda, že to vypadalo, jako by to tehdá u tý studny byla vona.

Že už bylo ráno a Šahriár se akorát vrtěl na trůně a pořád se nemoh rozhodnout, esli je to lepší zepředu, nebo zezadu, tak Šeherezáda stekle zasunula čtečku, ze který čtla ty svý pohádky, do kabele, nazula kroksky a zamířila dom...

http://youtu.be/GX5yjxUR_Jo