premiéra

... právě jsem se vrátila ...
...z ...
... nikoli hradu, ale ze své ...

"Premiéry"

Poprvé jsem stála před mužem jako žena.
Poprvé jsem se nechala okukovat i osahávat jako žena.
Poprvé jsem cítila, že bych snad jako žena mohla opravdu být šťastná ...
Co teď?
Už je pozdě na to měnit život od základů.
Je pozdě dělat si co chci, když už mám závazky, jichž se není možné zbavit jinak, než sprostým překročením všech dobrým mravů a svědomí.
Čtyřicítka dávno pryč ...
Stejně tak i pocit mládí, ploché bříško a ohebnost těla.

Jsem na sebe pyšná, že jsem to zvládla a neutekla před tím setkáním, na
něž jsem kráčela s hlavou schýlenou jak na popravu. Celou cestu, a to
nebyla krátká, jsem zvažovala jestli nemám vystoupit a prchnout. Smazat
profil a být zase ... "normální". Strach - tréma - mindráky i touha v jednom velkém vařícím koktejlu jenž mne pálil i mrazil zároveň.

A potom ...

Jak to říci?
Když jsi mi pomáhal opravdu pevně stáhnout korset (mimochodem, cítila jsem se v něm hodinu od hodiny lépe), když jsi mne uklidňoval a zbavoval trémy, když jsi mne hladil a říkal, že se ti líbím ...
O tom se mi bude ještě dlouho zdát.
Ten krásný pocit, když jsi mi sevřel zadnici v dlani, a byl tak mužný a rozhodný ...
Vedl mě a nespěchal.
Nechtěl zkazit první schůzku okamžitým sexem, i když oba po něm v duchu toužíme ...

Ráda si to zopakuji - a to přesto, že už opět mám trému a strach kam mne to povede ...
Strach sama ze sebe.
Strach ze svého druhého já.
Strach z toho, že kdyby to prasklo - bude spousta lidí nešťastných ...
Strach z toho, že to sama neustojím a ...
Co udělám?
Co bude?

Nevím.

Jsi ale skvělý a tímto ti chci poděkovat.
Nejen za krásný zážitek, za splnění mnohaletého snu, za pochopení a takt ...
Jsem ráda, že jsi a zkusím být taková, abych si Tě alespoň trochu zasloužila.

... jen takové malé rovnání myšlenek sama pro sebe. A snad ještě pro toho, kdo byl se mnou jako poděkování a zároveň varování, že moje náznaky o složité povaze byly možná ještě nedostatečné. Není to téma pro boje.
Díky za pochopení.