Kroužení penisem!!!

Půlnoc už dávno zmizela v dunách a Šeherezáda začla bejt značně nervózní. Šahriár nikde. Zkoušela ho prozvonit a našla mobil zapadlej v trůně! No to už ju rozlobilo fest. Vobrátila se proto, jako na poslední inštancu, na kata:

"Zahrajem si vadí - nevadí? Nevadí!"

A honem shodila tech pár hadříků co měla na sobě a přitáhla si pod zadek ten nejbetálnější počtář, kerej našla před trůnem a dva menší, jeden pod záda a druhej pod hlavu.

"Ani se nezeptáš, co řeknu?" zamrmlal kat.

"Včil, když už mám rozestlaný?" dodala rezolutně Šeherezáda a bylo jasný, že pro ňu to tím skončilo! Nebo spíš začlo...

Kat už taky vodložil meč i voblečení a v pravý ruce teď svíral, místo meče, pevně svuj penis. Držel ho až u kořena, mezi ukazovákem a palcem, tak aby ho byl vidět co nejvěčí kus. Koule ho pálily v dlani a tak rychle přiklekl. Šeherezáda už byla přirychtovaná.

Kat pak pomocí ruky zatlačil žalud silně proti poštěváku a nechal ho po něm sklouznout dolů, jak jahodu do šlehačky. Dobře věděl, že Šeherezáda by si nikdy nedovolila, nebejt po půlnoci dostatečně vlhká, vozvlášť jak čekala na panovníka. Šak do ní taky vklouzl na to tata. Sevření prstů na kořeni ale nepovolil. Přirazil jen natolik, aby se nemusel pouštět. Chvilu počkal, nespěchal. V Šeherezádě tím jen víc narůsto vzrušení. Vteřiny letěly.

A pak, klidně a pomalu začal za pomocí ruky míchat údem v Šeherezádě, jako měchadlem. Bylo to trocha neurvalé, jak tak narážel přiobhrouble na stěny vagíny a přitom jí kůstkama na prstech kroužil po poštěváku. Jahoda při tom probublávala, někde v hlubinách. Bylo to, jako by hrnčíř kroužil na svým kruhu hlubokej a úzkej džbán z měkoučký, vlhký, vobslizlý a poddajný hmoty.

Šeherezáda přivřela slastně voči a až se zakuckala, jak se jí zprudka začly tlačit sliny z boků jazyka do pusy. Byl to úžasnej pocit. Kat to moc dobře věděl. Vyslýchal už, za ta leta, celou řadu žen, tam dole ve svý mučírně. Zadeček se sám vod sebe, za pomocí nejvěčího počtáře, přizdvihoval a přibližoval ke katovi a tomu dělalo dobře držet pevně své řemeslo a vládnout s ním v Šeherezádě. Ta se snažila rozevřít svá chvějící stehna, co nejvíce mistru popravčímu. Její pocity se tím jen znásobily. Tu zahlédla koutkem levýho voka blikotání rudý kontrolky a vodstrčilav vod sebe zprudka kata, kerej spořád eště nic nechápal.

Honem si voblíkla trenky a tílko, na kerým měla vytištěný akurát arabský znaky pro Šukám a Ráda a běžela k výtahu. Ten se těsně před ní vodevřel. Uvnitř bylo všecko poblitý a uprostřed teho seděl, jak oukropek, na bobku, Šahriár.

"No tak to mi řekni panovníku, kde si se tak zrychtoval!" spustila

Šeherezáda. Šahriár jen zažmoural a pracně zamumlal svou stuhlou a zashlou pusou: "Byl sem U Šejka..."

"U jakýho šejka? Tos tu měl nějakou mezistátní návštěvu vo kerý sem nevěděla? Kdy přiletěl, nebo zas vodletěl?" pokračovala Šeherezáda stejně nahlas.

"Né, von je tam pořád...", snažil se vyblekotat Šahriár. Pak vytřeštil voči, voblízl si rty, polkl na prázdno a z posledních sil zasípal: "Přeci U Švejka, Jugoslávskejch partyzánů 9!" a svalil se jak špalek a usnul.

"No, nechcu bejt u teho, co mu ráno řeknou uklizečky, až ho tady tak najdou v tom svinstvu...", dodala Šeherezáda a sešla rač po schodech až dolů a přes palácovou recepci honem dom. Stejně už svítalo...