Něžný doteky...

Noce byly čímdál delší a nebe bylo celý dny zbarvený, jako by bylo z volova. Sluneční paprsky stačily už jenom vobarvit poslední chumáče listí na stromoch a stýbel na strništích, kde se už proháněl akorát ledovej větr. Slunko už nemělo tu sílu. Večír přicházel rychle a v jeho temnotě, kromě větra, bylo za dlouhejch nocí slyšet zběsilej cval šílenýho zpřežení. To Ledová královna se začla vobjevovat za přízemních mrazíků a vynořovala se z mlhy, stále blíž lidskejm vobydlím.

Gerda a Káj se zdržovali čímdál víc doma. Gerda si zachovala svoji veselost, ale Káj začal bejt čímdál nevrlejší. Napadal zlostně svou sestru, když jen nahlídla do jeho pokoje. Seděl potmě, na plný pecky puštěnou muziku a skovával se za rozevřenej noťas, kerej vozařoval akurát jeho vobličej a vodhaloval tak zlostný grimasy, kerý dělal, když metal po Gerdě pořád vostřejší nadávky, jako by ho bodla vosa. Gerda to nechápala, ždyť eště nedávno dokázali v letním parnu spolu laškovat s míčem, nebo u splavu na říčce a všade byl slyšet jenom jejich zvonivej smích.

Ale včil, jako by Ledová královna dovedla vovládat jeho mysl a nutila zapomenout na všecko krásný, pokaždý kdy se její zpřežení přiblížilo k domu, kde vobá přebývali. Gerdu pak taky popadnul smutek a bloudila po domě jak duch a bála se jen přiblížit k dveřím Kájova pokoje, až se jednou za nimi vozval podivnej, cizí, hlasitej zvuk a pak už jen naprostý ticho. Kabáti zmlkli. Roztřesenou rukou stiskla kliku.

Pokoj byl prázdnej, vokno vodevřený dokořán, popraskaný tabulky drnčely a jen ledovej vítr se se skučením proháněl po všeckejch koutech pokoje. Káj nikde!

Na podlaze po ňom zvostal akorát vodevřenej noťas, zapnutej na Amíkách v místnosti: Velký a Tlustý Penis a v historii si mohla Gerda přečíst poslední slova Ledový královny: "Káji přicházím pro tebe, budeš honit jenom pro mne..."

Gerda zanaříkala, už věděla jak dopadl její bratr. Hned se ale taky rozhodla, že to tak nenechá, že ho musí vyrvat z ledovejch spárů, voblíkla se a vyrazila na sever, zachránit Káje. Putovala dlouhý dně, chladu přibývalo. Vohřát se mohla akorát v krátkejch vokamžikách, dyž tankovala na benzinkách, kerý se krčily u cesty a rozzářený výlohy jejich šopů byly stále víc pokrytý bílejma mrazivejma květama, jako symbolem teho, že tady projela Ledová královna. Vobloha se na vobzoru se už skorem spojovala se zemí a podle smutnejch pohledů vojedinělejch poutníků Gerda vytušila, že se pomaly blíží k nejzašší výspě šengenskýho prostoru. A vopravdu, vocitla se na hranicích. Na trojbarevně pomalovaným sloupě tam byl nápis: "Bohemia" a pod tím drobným písmem: "by Wiliam Shakespeare".

Gerda se votřásla - nejenom s teho jména, ale taky chladem a vobavami. Ale esli chtěla zachránít Káje, musila dál. Podél mořskýho zálivu pokračovala pobřežím, až tam, kde tušila palác Ledový královny a ten se dovopravdy začal před ní vynořovat z mlhy a hlubokýho sněhu a ledu. Třpytil se mrazivě a temně, jako vobrovskej ledovej krystal, skorem jak sídlo Supermana. Gerda zastavila u těžkejch dubovejch vrat, vokovanejch černými železnými pásy a protkanejch řadama půlkulatejch hlav masívních nejtů. Skorem nemohla pohnout těžkou železnou klikou. Vrata ale byla naštěstí dobře promazaná rybím tukem a snadno povolily a tak se Gerda voctla v přecíni a vystoupala po zrcadlovejch schodech až do ledovýho sálu. Houf tučňáků tu vyťukával stříbrnejma kladívkama do rampouchů Jingle Bells a Ledová královna ležela uprostřed teho vobrovskýho sálu na pohovce, cumlala ledovky a koukala ledově na Káje, kerej seděl na taburetu před ní a honil. Všade byl ledovej chlad a k temu ty ledový pohledy a třebaže se Káj snažil držet rytmus s tučňákama, tak bylo to celý jeho honění naprd.

Královna si Gerdy nevšimla. Ta se pomaličku, krůček za krůčkem, připlížila za pohovku a koukala na Káje, kerej se před jejíma vočima pomaly ale jistě měnil v kus ledu. Jeho voči koukaly doprázdna a byly už taky pokrytý ledovou slupkou, Gerdu ani nezaregistroval. Co ta měla dělat, když měla akurát prázdný ruce? Jak pomoct Kájovi, než úplně zmrzne? Gerda se rozhodla, že musí vobětovat úplně všecko! Rozepla a poznenáhlu spustila k nohám svůj norkovej kožich. Nezvostala ale jenom u teho, za chvilu následovaly postupně i další kusy jejího voblečení. "Eště, že sem si vzala na cestu nový prádlo...", pomyslila Gerda a to se jí dovopravdy šiklo. Její stále eště dívčí postava, díky černý podprdě, podvazkovýmu pásu a droboučkým tangám stejný barvy, tak dokázala víc vyniknout. Na nohou měla síťovaný punčochy s krajkovým lemem a jasně červený střevíčky. Tak málo voblečení měla doposud na sobě pouze u dorostovýho a tak se jí, navzdory chladu, vobjevil na lících ruměnec studu. A taky celý její tělo chladem zrůžovělo a vypadalo jako vorosená figurka z biskvitovýho porcelánu. Teď už nebylo kam utýct. Musila udělat všecko, jen aby zachránila Káje. A tak rázně rozepla a vodhodila taky podprsenku a po ní stáhla dolů tanga. Zvostal jí okorát podvazkovej pás a taky punčochy a střevíčky. Ledovej chlad neúprosně zaútočil, ona však teho nedbala. Levou rukou si začala pohrávat se svým ňadrem, není li až příliš vodvážný, nazvat ňadrem tu hebkou vybouleninku, která jen dosvědčovala to, jak je Gerda eště hodně mladá a nevinná. Ale hlazení a něžný doteky jejích prochladlých prstů způsobily, že se jí prudce, jako v němý výzvě, vstyčila bradavka, kterou tak mohla uchopit mezi palec a ukazováček a mnout, až pocítila ve svém těle rozkoš, kerou působily tyto doteky. A to už se její pravá ruka, po tom co jí nejdříve pohladila pevný bříško, aby pak sklouzla pod něj a velice jemně začla hladit vokolí štěrbinky, kerá byla doposud jako uzamčená nejenom chladem, ale i dívčinou nevinností. Toto hlazení jí taky nebylo nepříjemný, spíš navopak, dokázala se tak více rozehřát a povzbuzena teplem, kerý začlo vystupovat na povrch jejího těla v místech, kerý hladila co nejusilovnějc a pak se jí začla, sama vod sebe, rozevírat štěrbinka a mohla tak bořit do ní svý prsty eště hloubějc. Prostředníček se ukázal, jako nejvhodněší nástroj pro tuto činnost a proto v ní mizel přád víc a k temu jí začla napomáhat taky vlhkost, kerá se, navzdory mrazu, prodrala na povrch. Prostředník pak nemířil jenom do hloubky, ale vykonával taky, rychlejc a rychlejc, voválnej pohyb v kerým narážel na její pysky a poštěváček a rozevíral tak štěrbinku co nejvíc. Gerda, dejchala pěkně zhluboka a byla by nejraděj zarazila svý prsty do sebe úplně, ale vchod k tomu nebyl doposud uzpůsoben, neboť nebyl doposud nikým narušen a tak snaha prorazit vyvolala v Gerdě bolest a ta musila dát najevo tento svůj pocit, vydechnutím prudkýho "Ach!"

V tu chvilu ale už její srdce tlouklo divoce a naplno a citila ho pod druhou rukou, pod rukou v jejíhž prstech se nacházela vzrušená bradavka. A chlad ledovýho sálu na jedný a horkost jejího srdce a od něj ňadra, na druhý straně způsobila, že se mezi špičkama jejích dvou prstů a špičkou bradavky vobjevila třpytící se kapka, voddělila se vod jejího těla, aby v pádu zazářila a pak se roztříštila vo ledovou podlahu.

A byl to právě tento pohyb, třpyt a vokamžik, kterej probudil Káje z jeho strnulosti. Uvědomil si v jaké pozici před ním stojí jeho sestra a taky jak málo teho má na sobě voblečenýho a tak ho to, že ji prvně viděl takto nahou a rozechvělou a todle všecko v něm vyvolalo vzpomínku na léto, na vokamžiky, kdy se honili za míčem a kdy se nechtěně dotkla jejich těla a kdy pocítil vomamnou hebkost Gerdiny pokožky a vzápětí v sobě prudký rozpaky, nad tím, jak jeho chlapecký tělo na tento dotek zareagovalo.

"Šus!!!" a v tu chvilu prudce ejakuoval Ledový královně přímo do vobličeje. Semeno jí zalepilo vobě voči a vokamžitě zamrzlo. Královně bylo, jako by vypila několik panáků Arktický vodky, pančovaný v Zimním království. Viděla už pouze tmu! Tučňáci ztuhli vod leknutí a přestali hrát. Rolničky utichly. Nastalo hluboký ticho. A pak už bylo slyšet akorát ťukot jehlovejch podpadků Gerdinejch střevíčků, sbíhajících po zrcadlovejch schodech. Společně s ní běžel taky Káj, kerýho držela Gerda za ruku. Proběhli vratama a už bylo slyšet zabublání sněhovýho skůtru, na kerej vobá prudce nasedli. Eště že měl vyhřívanou sedačku. Gerda byla skoro úplně nahá. Káj si to uvědomil a vobjal ji zezadu a přitiskl se k ní, aby ji zahřál a jeho ruce tak narazily na styčený bradavky a von pocítil jak tuhne...

"To by se u nás stát nemohlo!" dodala Šeherezáda. "U nás máme furt teplo a klimoška fachčí", pokračovala dále a koukala se při tem zálibně z vokna, kde bylo vidět až po vobzor se táhnoucí duny a v nich tuny rozpálenýho písku a zacvakla pak Andrsena do Šekspíra. "Teda akorát...", zprudka se zasekla, jako by si na něco spomněla a vytáhla rychle z kabele hedvábnej batikovanej kapesníček a velice pečlivě si s ním vobtírala vobličej. Ale že už bylo ráno a mohla tak mezi lidi a na tramvaj a dom.