Bagdad

V jedný zemi se už nežilo lidem kór moc dobře, už si ani nedělali recesi, páč v ní byli až po uši. Byla krize –
samec. Dokonce i panovník v tý zemi si začal dělat starosti. Nebylo kde brat, státní pokladna byla jak vymetená neviditelnou rukou a tak dal povolat mágy,
astrology, ekonomy, alchymisty a dokonce jednoho chemika, ale pořád to nebylo nic platný. Když už nevěděl jakýho vodborníka má pozvat, toš si spomněl, že nejvěčí
vodborník je Sabu, kerýmu v celým světě
neřeknou jináč, než Zloděj z Bagdádu a tak ho dal pozvat. Když ten doletěl,
předstoupil před panovníka a zhluboka se uklonil. Na hlavě měl nádhernej stříbřitej turban se zlatou chocholkou. Voblečenej měl krásnej brokátovej hábit a na prstech plno zlatejch prstenů s drahokamama a perlama a stejně tak na zápěstích náramků, kerý pokradl po celým světě. V uších perlový náušnice s bryliantama a v nose zlatej cvok, kerej ukradl jinýmu cvokovi. Panovník mu vysvětlil,
že se v jeho zemi, za jeho vlády, doposáď nekradlo, jen se přemisťovalo a tunelovalo a tak by se potřebovalo naučit, jak se zavopatřit i když už nic není
a slíbil Sabuovi, že esli dokáže za noc nakrást tak, aby si teho všici lidi ráno všimli, tak že vydá degret, aby mohl Sabu v každý hospodě v pít zadarmo a sám panovník, že si veme úvěr ve Švajcu a přidá tak k temu truhlicu plnou zlaťáků a do třetice, že k němu dá do učení staršího syna a bude mu celý ty roky platit školný, aby se v cizině řádně vyučil řemeslu.


Sabu se znova poklonil a vodešel. Nikdo neví, co se pak dělo, ale určitě
by to nedokázal ani Koprfíld! Do rána dokázal Sabu ukradnout všeckejm mužskejm v tý zemi čuráky!

Ráno bylo všade v slyšet jenom pláč a skřípění zubů a taky: „Řach, řach!!!“ jak někerý chlapi vod steku rozkopávali mušle na WC!

No skuste to se vyčurat….


Ženský byly taky nasraný, musely si mastit samy a nejvíc frflaly ty fifleny, kerý to samy neuměj a spoléhaj se vždycky jenom na mužskou práci.
Řekne se orál, ale když to nemá pokračování, tak to není vono!

Ale Sabu se už mezitím flákal po hospodách a užíval si zadara. Hospody byly ale prázdný, jak vymetený. Teda né,
že by si chlapi neměli na co postěžovat, ale vo takových věcech se na veřejnosti dost blbě vykládá a tak seděly doma a koukaly se na Ordinaci, esli na něco nepřijdou. A nešly ani na Amatéry, neměly co honit. Jen v jedný místnosti bylo dost lidu, ale těch je tam vždycky, ale ani tam nabylo veselo. Admini musily dokonce zrušit místnost Velkej a Tlustej Penis, aby to nevypadalo jak provokace.


Šeherézáda koukla při čtení jedním vokem na Šahriára a páč ji při tom zasvědilo,
tak se podrbala, Šahriár byl ale zadumanej a ani nedutal a tak pokračovala v tom čtení:


Dokonce ani večer nebylo v hospodách ani živáčka a tak se začly zamykat, ani hospodskejm, kerý byly chlapi, nebylo do řeči. Sabu tak uchytil v poslední
hospodě sedmičku a pak se postavil na horní vokraj náměstí a koukal na rozsvícený vokna a lampy a reklamy a průčelí vobchodů, kerý už taky byly všecky zavřený. Dokonce i večerky byly zamčený a nejezdily tramvaje a tak se pustil pěšky dolů, vokolo tý sochy svatýho Václava na koni, co tam tak stála a na kerý už
mezitím ukradl někdo taky to kopí, co držel normálně svatej v ruce a Sabu ho prošel po celý dýlce a pak se pustil spletí křivolakejch uliček, až došel k řece a tam zůstal stát pod mosteckou věží a koukal na vosvícenej hrad a celej ten kopec před ním. Zářily světla a jinak bylo úplný ticho a Sabu, že předtím zkontroloval pod lampou na tý flašce Fernetu kolek, esli je neporušenej, tak mohl teď bezestrachu vodšroubovat uzávěr a dát si pár pořádnejch loků a zatím co se mu v žaludku a krku měnila ta hořkost na příjemný teplo, tak tu láhev pozdvihl v ruce a do teho ticha zařval ze všeckejch sil přípitek, či heslo, kerý slyšel v tý zemi vod chvíle, co vystoupil z letadla, vod všech fachmanů v řemesle, kerý potkal: „Na hráááád!!!“


A zatím co si pak eště jednou pořádně přihnul stý láhve, tak se mezitím ta slova vodrazila vod zdí těch reflektorama vozářenejch paláců tam nahoře, aby se nesla přes pitoreskní střechy a štíty pod ním, aby se pak srazila s temným hukotem řeky tam dole v jedno slovo, kerý v tu chvíli zaznělo Sabuovi v jeho uších, jak: “„Bagdááád!!!“