Eště nikdy to nedělala...

V jednem malým království měli už hodně starýho krále, kerej si už nic napamatoval, kolikrát si strčil do kapsy úplně cizí průpisku a mysel si, že je jeho, ale horší než von byly ty jeho rádcové, jen využívaly, že jim všecko podepíše a když ne, tak si s teho stejně prd dělali a jenom rozkrádaly, na co všecko v tem království přišli. Král po nich chtěl aby našli nějakou metodu, jak naplnit státní kasu, ale rádcové jen vrtěli hlavama a prej, že "nenašli, nenašli..." a pokladna tak byla pořát prázdná a tak jen zvedaly daně, aby měly z čeho krást! "To je moje!" a "To zase moje!", nic jinýho neuměly. Nakonec zavedli taky daň ze šukání a aby neměly problémy s vodvodama, tak najaly bonzáky a dali je i na věž královskýho hradu, ale taky na všecky vejškový budovy, tam všade daly bonzáky-čtveráky, aby dávali bacha do všeckejch světovejch stran a taky ke všeckejm voknům a vokýnkům a poslouchat u dveří, takovej to by projekt.

Nejdřív ale zkrachovaly všecky bordely a pak i fabrika na prezervativy a když nebyla práce, tak rostla akorát nezaměstnanost.

Ulevit si mohli akorát ty co bydlely blízko hranic, ty si běhaly zašukat do vedlejší země. Za chvilu to ale věděl v Unii kdekdo, až se to doneslo taky k princi Miroslavovi, kerej vládl spravedlivě ve vedlejší zemi. Ten se zebral a jel zkonrolovat, co je na tem pravdy. Vystoupil z vozu hned u hranice a kouká, jak k nim běží vodvedle krejčík a hned si to šine k nejbližší příslušnici pohraniční stráže. Pěkně si ji vohnul a nastavil a začal ji vyšívat, jak knoflíkovou dírku na kabátu.

"Tak to prrrr!!!" zvolal princ a vyměnil si s krejčíkem šaty a šel se do teho vedlejšího království kouknout, jaká je k temu příčina. U brány královskýho hradu byla zasklená skříňka, ve který byly vyvěšený daňový vyhlášky a v pravým dolním rohu byl danej malej

lístek z pracáku, že hledaj zámkovýho zahradníka a že měl ten prostej šat, tak hnedky nastoupil. Zahrada už byla hodně zanedbaná a tak ten prales vykácel a začal sadit na záhony kvítka. Z vokna ho pozorovala jediná královská cera a že chtěla vědět, co je zač, tak si ho dala přívýst. "Su Dr. Voštěp!" vohlásil se princ - zahradník. "Hergot, sem to asi popletla...!" dodala Šeherezáda, poškrábala se a pokračovala už správně:

"Su zahradník a tu ti nesu dárek. Slyšel sem že tu máš děsnou nudu a tak ti nesu "rostlinku dobrý pohody" a postavil před ní vobyčejnej hnědej plastovej květináč. (Ne, neposílejte děcka spat, nebyla to tráva!!!) Na květináču byl navrchu dekel a v něm votvor a na boku byl vypínač On a Off a pak kulatej knoflík Level a pak už jen malá dírka s nápisem Reset. Zespodu už bylo vyražený akorát CE a drobným made in china. Princezna položila květináč na noční stolek a poslala zahradníka ať pokračuje v sazení. Za chvilu se ale vopravdu začla nudit a tak vzala květináč do ruk a zmačkla On. Z votvoru se vysunulo krásně růžový poupátko a bylo hned pěkně vyvinutý a pevný. Povotočila Level a vono se zašlo vysouvat dopředu a zpět a čímdál víc a rychlejc, podle teho jak princezna votáčela knoflíkem. Jak na to tak kouká, tak si spoměla, že jak byla eště úplně malá, tak jí vždycky chůva namočila cumel do rumu (tehdá eště nebyl pančovanej) a dala jí ho do pusy, aby brzo usla. Jen zavřela malá voči, tak hned tam byl tehdejší zahradník a ten, jak se rozepl, tak měl v ruce stejný růžový poupě, jako bylo to v tem květináču. Princeznička dělala, že spí, ale po vočku koukala s postýlky, co bude dál. A chůva se hned celá vyhrnula, zvohla a stoupla si ke křeslu, chytla se voběma rukama za vopěradlo a nastavila zadek. Zahradník jí hned zastrčil tu rostlinu mezi nohy a začal s ní v chůvě pohybovat. Ta začla kroutit vočima a taky zadkem a vůbec celým tělem a taky zdychat, jak praštěná, to už ale zdychal taky zahradník až nakonec bumcli vobá na débich a leželi vedle sebe bez hnutí a jenom voddychovali. Chůva pak vzala to kvitátko, kerý mezitím zvadlo a dala si ho do pusy a začla ho voblizovat, až zase bylo veliký a krásně lesklý. To už se leskly rty taky chůvě a najednou vzala vodněkud jogurt a bylo ho tolik. že ho nestačila polykat a plivala ho zahradníkovi na pupek a do chlupů, co v nich měl spodek toho kvitátka zabalenej. A jak si na to všecko ta princezna spomněla, tak se taky vyhrnula a sundala si trenky a nakráčela nad ten stolek s tím květináčem a poustila to poupě pomalu do míst kam to měla tehdá chůva. Nejdřív to bolelo, pak ale začla přidávat, až jí to začlo dělat dobře, až měla nakonec Level nadoraz a sama taky dorážela, jak steklá a kroutila přitem vočima a zadkem a celým tělem, jak kdysi ta chůva a taky už zdychala pěkně nahlas, až to v ní najednou všecko vybuchlo a vona se svalila na postel a jenom voddychovala. Jak se spomatovala, tak dostala strach, aby jí to poupě neuvadlo a tak letěla po schodech, jenom v těch pomačkanejch šatech, ani si nenatáhla trenky.

"Rostlina potřebuje stálou vlhkost...", poučoval ji zahradník.

"Šak baže, měla sem úplný výrony, šak skuste...", ujišťovala princezna zahradníka a hnedky si lehla na záda na záhon, zatím co si vyhrnula šaty. A zahradník měl najednou v ruce taky úplně stejnou růžovou rostlinu, akorát že byla mnohem věčí a taky teplejší, než ta v tom květináču a zkoušel kam až všude a jak je princezna vlhká a tý to dělalo eště líp, než prvně a nevadilo jí ani, že je zahradník těžkej a leží na ní celou váhou, zatím co vlhkosti a příjemnejch pocitů přibejvalo a prinzezně pak nevadilo ani to, že begónky pod ní sou úplně pomačkaný a zahradník drtí taky její štěrbinku až zas v sobě pocílila ten samej pocit co v ložnici. Pak se z ní zahradník zesunul a leželi bez sebe na tom záhoně a mlčeli. Potom se zahradník zvedl a chtěl se voblíct, ale princezna si klekla a nedbala, že má kolena vod hlíny a vzala to povadlý poupě do pusy a květ se ztyčil a vona ho voblizovala, až byl krásně lesklej a hlaďoučkej a najednou měla plnou pusu jogurtu a byl vod Müllera a takovou příchuť eště nikdy neměla a měla ho plnou pusu a stýkal ji po bradě a kapal na kozičky a... "Támle v zahradě někdo naplatí daně, včetně orálu!!!" slyšeli nad sebou hlas z věže. Jeden ze čtveráků, co měl na starosti Jih si jich všim a udělal poplach a chvilu už slyšeli, jak po bílým pískem vysypanejch chodníkách dusaj kanady a hradní stráž je hledá. Čtverák princeznu s tý vejšky nepoznal, ale ty daně se stejně tejkaly hlavně zahradníka, vo princezniný úniky by se nikdo nestaral.

Princ - zahradník, ale už předtím vod lidí věděl, že předchozí zahradník utek kvůli velkejm vodvodům do nějakýho daňovýho ráje a tak bafl princeznu za ruku a vodvedl ji přes bránu a pryč. Jen co se vobá vocitly v temným lese, tak princezna "hup!" a už zase měla kládu mezi nohama a "šup!" a už byli vobá ve vodě a pokračovali v tem, hlavně, že tam na ně bonzáci a stráže neviděly.

A tak se poznenáhlu dostali až na Šumavu na malou mýtinku u hranic, kde si mohli vobá voddychnout. Kousek vod nich už byla princova zem, to ale princezna nevěděla a nevěděla ani, co to vlastně dělala, eště nikdy to předtím nedělala a že jí to dělalo tak dobře a tak se zeptala zahradníka - prince. "Prostej lid temu říká šukat..." poučoval ji princ, to už byl ale před něma starej mlejn. Princezna hnedky vrazila dovnitř, kde u stolu na kerým byl krásně vyšívanej ubrus až po zem, seděli stařeček se stařenkou a vlídně se usmívali. "Už umím šukat!" sdělovala jim radostně princezna. Vobá jen pokývali svejma bílejma hlavama a dodali: "To my už dávno..."

"A jak to děláte, to musíte přes hranice k Miroslavovi?", zajímal se princ.

"Ale kdepák, panáčku, na to už sme moc staří, trmácet se do zahraničí. To stařenka vždycky upustí pod stůl jehlu a de jí hledat a já ji du pomoct a ubrus je až po zem a na nás starý nejsou bonzáci zas až kór moc zvědavý", prozrazoval jim jejich tajemství stařeček.

"Jehlu?" dodal zprvu nechápavě Miroslav, pak ale vyběhl ven ze mlejna a vběhl do vedlejší chaloupky, ve který se rozvaloval krejčík v jeho šatech a nic nedělal. Hned si musil vyměnit s princem šaty a princezna koukala, co to má za fešáka. Krejčíka už stejně to nicnedělání nebavilo a tak hnedky pálil přes čáru k prvnímu kontrolnímu stanovišťu. Princ a princezna se ze stařečkama rozloučili a kráčeli za krejčíkem, až do míst, kde nechal princ posledně svoji Audinu a nasedli do ní a vyrazili za princezniným tatíkem. To se ví, že párkrát po cestě zastavili, byli voba mladý a vůz měli pohodlnej a každej teď prince i princeznu poznal a tak jim dal kvůli placení daní pokoj.

A byla svatba a starýho pak na trůně vystřídali - byl rád, že má svoju rentu, špatný rádce vyhnali do zahraničí a bonzáky poslali makat do fabriky na prezervativy, kde se museli votáčet, až se z nich kouřilo a změnily taky daně a vůbec všecko. A princezna, kerá byla tuze ráda, že má tak dobře vyvinutýho prince a taky, že se sama teho tolik ve světě naučila, že byla i na sebe i na něj tak pyšná, že jí začli všici říkat "pyšná princezna", ale mysleli to v dobrým a tak se všici měli dobře a byli na to pyšní.

A Šeherezáda kerá mezitím dočtla se podívala zálibně na Šahriára a taky na kata, jak sou tak pěkně vyvinutý a že se jim značej taky svaly a cítila se taky pyšná - skorem jak ta princezna.