prosté konstatování

Jak jednou konstatoval jeden moudrý muž "Život je jako žebřík do kurníku - krátkej a posranej". Od těch dob se všichni snaží si svůj krátký život zpříjemnit co nejvíce. Ale všechno má svůj háček, néli přímo hák. Každý náš krok má svou odezvu jinde a tak, co jednomu život zpříjemní, může často vést k tomu, že jinému to život ještě více po...
Avšak i tento háček by se dal hodně zmírnit. Jenže to by jsme museli být ke svým protějškům upřimní. Nejistota je to nejhorší co nás potkává. Faktem je, že pravda bolí, ale zato se tato bolest rychleji utiší, když víme, co nás dále čeká, můžeme se jí postavit čelem a opřít se o přítele či přátele. Tím život sice nepřestává být posraným, ale také je možné jej lépe a krásněji prožít. Z tohoto důvodu hledají lidé přátele a těší je, že se mají na koho obrátit v nouzi, ale také se podělit o radost - neboť jak praví jiné úsloví "sdílená bolest je poloviční bolest, ale sdílená radost je dvojnásobnou radostí". Možná je to jen můj pocit, ale zdá se mi, že už i tady většina myslí jen na sebe a to co cítí druzí, je pro ně irelevantní a obtežující.
Hodně lidí mně nejspíš odsoudí za předchozí věty a tím ukáží, co si myslí o lidech a jejich citech, i když si myslí, že na tomto serveru o duši přece vůbec nejde, ale jenom o ten kus masa a čárku za něj do svého seznamu skalpů.