Kolegové na školení

(Jak trávili noci na hotelu mladý stydlivý muž s obrovským penisem, mladý muž, který se vůbec nestyděl a jejich starší kolega)

"Školení na čtyři dny? Aha, jasně, není problém," vyhrknul jsem ze sebe zaměstavateli, když mi to oznámil. Byl jsem ve firmě sotva měsíc a už jsem měl šanci jet na svou první služební cestu...

"A jak tam budeme bydlet?" vypadlo ze mě vzápětí.

"No v hotelu, to je jasné, to Vám platíme. Akorát si nemůžeme dovolit jednolůžkový pokoj, takže budete bydlet se dvěma dalšími kolegy z různých regionů. Taky nováčci, tak se aspoň trochu poznáte."

"Aha, jasně, není problém," řekl jsem mu. Ale hlavou se mi honily myšlenky, jak tu situaci zvládnu. Tři noci strávit na pokoji s dvěma dalšíma chlapama, tři noci se udržet na uzdě a nemoct si v klidu vyhonit péro, maximálně tak ve sprše potajmu, a navíc tři noci v bezprostřední blízkosti nějakých mladých chlapů... A asi si budu muset koupit pyžamo, které nemám, protože doma spím maximálně ve starým tričku, což by se tam asi nehodilo... No tak jo, nějak to zvládnu, řekl jsem si, něco se naučím, poznám kolegy z ostatních regionů, mohlo by to být fajn. Jen z těch nocí jsem měl trochu obavu.

Hned odpoledne jsem šel řešit to pyžamo. Obešel jsem asi tři obchody, ale ty pyžama mi připadaly dost drahý na to, jak v nich člověk vypadá. Záhy jsem zavrhnul pyžama typu "kalhoty a košile", a spíš jsem tíhnul k pyžamům typu "přiléhavý trikot". Nakonec jsem si jedno levnější vybral, bavlněné přiléhavé kalhoty a obtažené tričko s dlouhými rukávy. Hned jsem si ho doma zkusil a docela se mi na sobě líbilo.

Tak pyžamo mám vyřešený, hlavně se musím večer vždycky opít, abych nebyl tolik nadržený. Doufám, že k tomu budou příležitosti.

Na místě

Dojel jsem na místo akorát včas, na recepci byl zrovna chlápek, který měl bydlet se mnou. Sympaťák, fyzicky nic moc, asi tak 40 let, ideální parťák, aby to proběhlo v pohodě a bez trapasu. Hned ve výtahu si se mnou potykal, Karel, bezva. A že prý třetí z nás už je na pokoji.

A byl. Ležel zrovna v posteli, když jsme přišli, přikrytý po pás peřinou, nahoře bez oblečení. Krásný namakaný tělo, kluk asi v mým věku, kolem 25 let. Panebože, pomyslel jsem si. Doufám, že není tak otrlej, že by očekával svoje spolubydlící nahej pod peřinou, ale zároveň jsem si přál, aby pod tou peřinou nahej byl.

"Promiň, že tě budíme," řekl Karel.

"Ne, v poho, už jste tady, jo?" řekl ten kluk a tvářil se rozpačitě. "No jsme, já jsem Honza a tohle je Karel," řekl jsem mu. "Já jsem Jirka," odpověděl a podával nám z postele ruku. Jak si sedl, bylo vidět, že pod peřinou nic nemá, že je nahej, koukal mu holej zadek. Bohužel si všimnul mýho pohledu. "Nějak jsem zaspal, tak jsem se nestihl oblíct, tak sorry," řekl a zvednul se z postele. Byl fakt nahej. Karel mu řekl: "To je v pohodě, přece se chlap před chlapama nebude stydět."

"Jo to je fakt, tak díky," řekl Jirka a začal něco štrachat ve skříni. Začal jsem si "něco štrachat" v kufru a oči mi ujížděly na Jirku a jeho nahý tělo, který jsem chtěl spatřit i zepředu.

Jirka pak vyštrachal ručník a sprchový gel, otočil se k nám (s ručníkem přesně tam, kde jsem ho nechtěl vidět) a povídá: "Chlapi, můžu do sprchy? Nebo chcete jít dřív?"

"V pohodě jdi, když už jsi svlečenej," řekl Karel. Nevěděl jsem honem, co říct, ale vyšlo ze mě: "No taky jsem se chtěl ještě oholit, ale počkám, v poho."

"Hele tak to nemusíš čekat, pojď se normálně oholit, já jdu jen do sprchy, umývadlo bude volný." A šel do koupelny. Nevěděl jsem hned, co mám udělat, zmateně jsem vyndaval věci z kufru, ale Karel mi dal jasnou výzvu: "Tak jdi, moc času do večeře nemáme, tak ať jsme všichni hotoví." No hotový jsem byl už tak, teda málem. Nezbylo mi než vzít si holení a jít do koupelny. Pootevřel jsem dveře a zavolal na Jirku: "Fakt ti to nevadí?" - "A co jako?" - "Že se tu oholím, když se sprchuješ." - "Ne, proč? Pojď dovnitř. Ale radím ti se svlíknout předem, je tady děsný vlhko."

No co mi zbývalo, tak jsem se svlíknul do boxerek a šel do tý koupelny. U umývadla jsem si namydlil tvář a začal se holit, a v zrcadle bylo krásně vidět do toho sprchovýho koutu, kde stál Jirka, aniž by si za sebou zatáhl závěs, takže jsem ho viděl v celé jeho kráse. Viděl jsem, jak si mydlí prsa a břicho, jak přitom pomalu přechází k podbřišku, jak si pak mydlí i ty věci mezi nohama... Tam si to mydlil dost dlouho a já nevěděl, jak to udělat, abych nemusel zase odejít, protože už jsem byl oholenej, takže jsem si znova namydlil holicím gelem tvář a začal se holit podruhý. Jirka si ho mydlil a umýval hodně dlouho a tvářil se u toho tak slastně, že jsem se musel přitisknout k umývadlu, protože se mi postavil a chtěl jsem to udržet v tajnosti, tak jsem si ho tím umývadlem tlačil dolů.

Konečně se přestal sprchovat a začal se utírat do ručníku. Pořád jsem ho v zrcadle viděl, ale TO mezi nohama, co jsem chtěl vidět, moc neukazoval, prostě jsem nepoznal, jestli mu stojí, nebo jak vypadá, nic.

"Koukám že se holíš dvakrát," prohodil jakoby mimochodem. Sakra, odhalil to. "No jasně, pro hladší oholení," citoval jsem nějakou debilní reklamu.

"To jsem teda ještě neviděl, a funguje to, jo?"

"No jasně," povídám, zatímco se Jirka dosušil a odešel z koupelny.

Tak to bude těžký, říkám si, aniž bych tušil, že to bude ještě těžší. Opatrně jsem vylezl z koupelny a hned se začal oblíkat, aby nebylo poznat, že mi stojí. Jirka stál u skříně, pořád nahej, a drbal si koule. "Nebuď tak stydlivej, Honzo, jsme tu jenom chlapi, viď, Karle," prohodil. "Jasný," řekl Karel, oblečený už v košili a kravatě. "My se ti smát nebudeme, jestli ho máš malýho, viď, Karle." - "Jasně že ne, já ho mám taky malýho," odpověděl Karel. "Taky vám ho proto nebudu ukazovat," doplnil.

"No tak to jste hodný," řekl jsem. Kdyby věděli, že můj komplex spočívá v tom, že ho mám naopak dost velkýho a navíc že mi věčně stojí... S ručníkem vepředu a zároveň v boxerkách jsem došel ke kufru, našel ty nejpřiléhavější boxerky a kalhoty, odešel s tím na záchod a tam jsem se oblíknul tak, jak jsem byl zvyklý pro skrývání erekce - péro jsem si dal na stranu, natáhl boxerky a kalhoty, které měly v kapsách spoustu věcí (kapesníky, mobil, peněženku) tak, aby nebylo poznat, že mám erekci.

Vylezl jsem a Jirka, už naštěstí oblečený, povídá: "Ty jsi ale extrémně stydlivej. To ho máš asi extrémně malýho," a zasmál se. "Aspoň nejsem sám," zasmál se Karel. "Kluci sorry, ale já ho nikomu neukazuju, ani v prádle se nerad ukazuju... Protože ho mám malýho," lhal jsem.

Po večeři

Společná večeře byla super, kolegové z regionů byli vesměs sympatičtí, ale naštěstí tam nebylo moc kluků, kteří by ve mně vyvolávali chtíč (pár jich tam ale bylo). Stejně jsme nakonec nejvíc kecali my tři, Karel, Jirka a já, Jirka občas udělal poznámku ohledně mého "malého" péra, Karel to kvitoval, a tak jsem získal příjemný pocit, že moje stydlivost je přijatá, zdůvodněná a omluvitelná.

Navíc těch pár piv (platili jsme jich přes 20, tedy za nás tři) mě ujistilo v tom, že nocleh proběhne v pohodě.

No ale sotva jsme přišli na pokoj, Jirka se zeptal: "Chlapi, jak jste na tom s pyžamem?" Opilý Karel pravil: "Jak byzme na tom buyli. Normálněe ho máme. Prrroč se to... ptáž?" Opilý Jirka řekl: "No tak ho ukaž!" Opilý Karel opáčil: "Sem už řikal, že ho ukazovat nebuduu, mam ho malýho, viď Hondzo, že ho nebudem ukazovaad..."

Přiopilý já jsem na to odvětil: "Jiuka asi myslel to pydžamo... Né jako rovnou čuráka..." - "No pydžamo sem mysuel, jásnačká...," vyartikuloval Jiřík.

"Tak čkejte, klucí," pravil Karel, vyndal ze skříně pyžamo a zašel do koupelny. "Ty, Honzí..." začal Jirka, když Karel zmizel v koupelně. "Já jsem si totiž pydžamo s sebou neto, nevzal... Žádný nemam." - "A v čem budeš spát?" zeptal jsem se, načež ze mě vylezla NAHLAS otázka, kterou jsem si chtěl nechat pro sebe: "Snad ne nahej?"

"Asíí jóó... Když mi nikdo nic nepučíte..." No nazdar.

Otevřely se dveře od koupelny a tam stál Karel v pyžamu typu "košile a kalhoty". "Joj," zařval jeden z nás, "vau", zařval druhý z nás, nevím, kdo zařval co. Pochválili jsme mu stylové proužkované pyžamo v decentní barvě, a Karel nás vyzval: "Tak teď se jděte předvést vy!" Jirka se na mě prosebně podíval a Karel to pochopil, nebo spíš si to po svém vyložil. "Tak nejdřív Honza, co?"

"Mám fungl nový pydžamo, wolowé, tak snad mi ho pohváliíte...," zamumlal jsem a šel s tím pyžamem do koupelny. Sám sobě jsem v tu chvíli věřil, že ho mám malýho, natáhl si to obtažený pyžamo, péro jsem si hodil do pravé nohavice a ukázal jsem se ve dveřích. "Tak co, dobrý pydžamo?"

"Pydžamo supérrr," pokusil se o projev Karel, "ale nemůžeš v něm wole tvrdit, že ho máš mauýho, když ti končí někde v půli stehen..." To sice přehnal, ale každopádně mi došlo, že v těch obtažených kalhotách je ta velikost poznat... A to mi zrovna nestál, nicméně se stavět začal. Rychle jsem hupsnul do postele a přikryl se peřinou a v opilosti vyzval JIrku: "Tak teď tý! Ukaž svoje pydžamo, woe!"

Jirka se na mě podíval s výrazem, který říkal něco jako "Zabiju tě, ale chtěls to mít," teda aspoň tak mi to připadalo.

Odešel stejně jako my do koupelny a vzápětí se ukázal ve dveřích. Nahý a krásný. "Tohle je moje pydžamo, klucí, sorrý..." prohlásil.

A fláknul sebou na postel, ani se nepřikryl, a hladil si svůj penis... "Sem moc ožralej, asi si ho dneska nevyhonim, i když bych moc chtěl," mumlal.

"No my ti s tim pomáhat nebudem," zasmál se Karel, "viď, Honzí." "Jasně že ne," popřel jsem svoje velké přání, otočil se tak, abych měl na Jirku dobrý výhled a dělal jsem, že usínám. Jirka ležel na zádech, usínal a mnul si u toho péro, který jsem konečně viděl. Nebylo velký ani malý, ale bylo krásný. S vyholenýma koulema a kratičkou zahrádkou na podbřišku. To by se to kouřilo, to by se to kouřilo, to by se to kouřilo...

A s touhle myšlenkou jsem (naštěstí) usnul.

Chceš vědět, jak to bylo dál? Bylo to čím dál odvážnější a divočejší.

Pokračování povídky si můžeš přečíst zde po zadání hesla: pyzamo