Kolegové na školení 2

Ráno

Probudil jsem se a vidím, jak oba stojí před mou pelestí, říkají, ať už vstávám, Karel v košili a kravatě a Jirka NAHÝ! Navíc si bezděčně tahal za kůžičku varlat a péro se mu tak lehce bimbalo. Nevím, jestli mi stál už před tím, každopádně jsem v tu chvíli pocítil značnou erekci, což naštěstí (a kupodivu) pod peřinou nebylo poznat.

"Už vstávám," říkám jim.
"Tak vstávej," oni na to a významně se na sebe podívali. A stáli tam pořád. "No jo, už jsem vzhůru, hned vstanu." "Tak vstaň hned,
ne?" pochichtávali se. "Hned ne, až za chvíli..." "Honzííí,
vstávej uuuuž, my už jsme taky vstaliiii," loudil Karel. A Jirka pomalu začal stahovat peřinu. "Máš ranní erekci a nechceš se s ní procházet,
co?" rýpnul si. Sbalil jsem se do klubíčka, otočil k nim zády, popadl polštář, přitiskl si ho před sebe, odsekl jsem "Jo!" a šel jsem do koupelny. Sice věděli, ale neviděli. Škoda, že to tak rychle pokazili, vydržel bych se na nahýho Jirku dívat klidně půl hodiny nebo i celý den.

Ve sprše jsem si ho rychle vyhonil, netrvalo to snad ani minutu. Vyčistil jsem si zuby, oblíkl si znovu pyžamo a vyšel do pokoje. "Už ti nestojí?" zeptal se Jirka, který měl na sobě ponožky, košili, uvazoval si kravatu a z pod košile mu vyčuhoval penis a varlata. "Ne, už je v poho," odpověděl jsem. "Sis ho tam vyhonil, co?" uchechtnul se. Mlčel jsem. "Tak jo, nebo ne? Se nestyď,
já jsem si ho tam taky vyhonil. Přece tady nebudem chodit s erekcí, ne?"
"Jo," zamumlal jsem a rychle a nenápadně si navlíknul čistý těsný
boxerky a hned jsem si začal oblíkat kalhoty.

"Co jo?" "Jak co jo?" "No co mělo znamenat to JO?" Pitomec. Chtěl ode mě to slovo slyšet.

"JO, VYHONIL
JSEM SI HO!" odseknul jsem až moc nahlas.

"Jo, chlapcí, to děláte dobře..." prohodil Karel. Naštěstí byl už čas jít.

Druhý večer

Přišli jsme po školení a po večeři
(a ještě po pár pivech) na pokoj pěkně pozdě. Karel se zeptal, kdo půjde první
do sprchy. "Tak jdi ty, jako nejstarší," řekl Jirka a začal se svlíkat. "No tak dík, ale koukám, že budeš rychlejš svlečenej než
já." "To mi neva, kliďo počkám." A tak se Karel odebral do koupelny, Jirka se svlíknul do naha a já nevěděl, co teď. Natáhnul jsem se na postel a nevěděl kam s očima. Jirka ale vzal mobil a začal do něj něco ťukat,
stál u okna přímo proti mě a zase se (asi bezděčně) začal tahat za kůžičku varlat, což mě šíleně přitahovalo. Byl ale soustředěný na ten mobil, a tak jsem ho mohl bezostyšně pozorovat. Nevím, jestli mi to náhodou nedělal naschvál, ale dobrých deset minut, než se Karel osprchoval, se věnoval tomu mobilu a já měl celou dobu před sebou jeho krásné tělo zepředu. Měl jsem lehce pokrčené nohy,
volné kalhoty narvané věcmi a pod nimi těsné boxerky, takže kdyby se náhodou podíval, nemohl by vidět, jak mi stojí.

"Tak chlapcí, máte to volný," zašveholil najednou Karel ve dveřích koupelny ve svém asexuálním pyžamu. "Tak jdi, Honzo, já musím něco dopsat," řekl mi Jirka a pořád něco ťukal do mobilu. "Ou kej," povídám a beru si pyžamo a jdu do koupelny.

Sprchoval jsem se, mydlil a hrál si se svým pérem, které bylo tak naběhlé, že jsem měl pocit, že praskne. Myslel jsem u toho na Jirkovo tělo a těšil jsem se, jak se u té představy vystříkám,
ale dával jsem si na čas.

Což byla chyba. Jirka zničehonic vrazil do koupelny. Jen tak tak jsem se stihl otočit, aby neviděl, že mi stojí
a že si ho honím... Leknutím se mi dokonce mírně svěsil. "Se zatím oholím,
než se vysprchuješ, neva?" zahlaholil a šel rovnou k umývadlu.
Situace se proti včerejšku obrátila, v zrcadle na mě mohl mít krásný výhled,
jako já před tím na něj, protože jsem neměl zataženou plachtu sprchovýho koutu.
Abych zdůvodnil, že si ji najednou zatahuju, tak jsem řekl: "Jej, to cáká," a zatáhl jsem ji.

"Už cákáš, jo?" zasmál se Jirka. "Néé, tak jsem to nemyslel..." "Ne? Kecáš, určitě si ho tam honíš." Do prdele, on mě bude furt provokovat. "Teď už ne,
když jsi mě vyrušil!" řekl jsem mu naštvaně. Poodhrnul jsem závěs, abych viděl, jestli už můžu vylézt, a ten blbeček se sice skutečně holil, ale ne na ksichtě, nýbrž v rozkroku! Zase jsem zatáhl závěs a nevěděl, co mám teď udělat.
Jednak jsem měl ručník i oblečení na věšáku v koupelně, a navíc mě ten pohled na Jirku zezadu, jak si evidentně holí koule, nesmírně vzrušil, takže absolutně
nebylo myslitelný, abych z toho sprchovýho koutu teď vylejzal.

Jak jsem tak přemýšlel, co teď
udělám, najednou se ozval zvuk rozhrnutí toho závěsu, což mě polekalo natolik,
že jsem se bezděčně otočil. "Už mě konečně pustíš do sprchy? Oholil jsem se podle tvýho vzoru dvakrát, pro hladké oholení, ty vole, a ty se furt srpchuješ!" Zpočátku mi to říkal do očí, ale brzo to říkal mému penisu,
který trčel přímo k jeho očím. "Ty woe, tomu říkáš malý péro, jo? Prosimtě
vylez, mam z tebe komplexy."

Zastavil jsem vodu a vylezl ze sprchy. Nevím proč, asi se tak schválně postavil nebo co, ale brnknul jsem mu pérem o tělo... "Sorry," vyjelo ze mě, aniž bych si před tím rozmyslel, že bych to říkat neměl. "V pohodě," povídá Jirka a zalezl do sprchy. Rychle jsem si oblík pyžamo a šel si lehnout...

"Co jste tam spolu tak dlouho dělali?" ptal se Karel, pitomec jeden.

"Spolu nic. Já se sprchoval a on se holil." Co nejrychleji jsem se uchýlil do postele a zaujal takovou polohu, aby nic nebylo poznat.

Jirka byl vysprchovanej raz dva.
Za chvilku vylezl (nahej, samozřejmě), a Karel jeho vystoupení glosoval:
"Prej jsi se holil, ale nevypadáš oholenej..." "Ksicht ne, holil jsem se tady," odpověděl Jirka a prohrábnul si koule, aby bylo zřejmý, kde se holil.

"Tak dobrou, kluci,"
řekl ještě a zhasnul světlo. Oba jsme řekli "dobrou" a Jirka sebou fláknul na postel. Samozřejmě, že se blbeček ani nepřikryl a hladil si to svoje oholený přirození...

Jeho postel byla u okna, a z venku na něj doléhalo trochu světla, takže jsem mohl vidět jeho siluetu, i když v pokoji byla tma. Kdyby věděl, jak po něm toužím, a jak se zároveň stydím mu to i jenom naznačit...

Po několika minutách povídá:
"Chlapcí, musím si ho vymrskat, snad vám to neva..."

"V pohodě mrskej, my už stejně skoro spíme," zamumlal Karel. Já jsem mlčel. Ležel jsem tak, abych viděl siluetu jeho krásnýho těla se ztopořeným pérem a viděl jsem, jak si s ním krásně hraje. Pod peřinou jsem si ho honil taky a představoval si, jak mu ho sám kouřím a jak mi ho kouří on.

"Mrskal" si ho docela dlouho, ale mně to vyhovovalo, "mrskal" jsem s ním, i když o tom
(doufám) nevěděl. A nakonec se začal nádherně propínat, potichoučku sténal,
začal sebou škubat a najednou jsem viděl, jak stříká, velkým obloukem až někam na krk, v tom příšeří se světlem z okna to mělo úžasnou atmosféru, a stříkal jsem v tu chvíli taky... Ještě chvíli oddychoval a já taky, jen jsem se snažil to co nejvíc ztišit...

Probuzení té
noci

Probudil jsem se někdy v noci,
možná nad ránem, s nesmírně příjemným pocitem, kouknul jsem na Jirkovu postel,
ale on tam nebyl... Chvíli jsem zmateně přemýšlel, co se děje, a pak jsem si to teprve uvědomil...

Zbytek povídky si můžeš
přečíst zde

po zadání hesla: pyzamo