DEN blbec a neb.. teď babo raď

Dnešní den mi začal moc výborně. Jak jsem vylezla před dům
...prásk a ležela jsem na zemi jak pytel brambor. Pod slabou vrstvičkou sněhu ledovka a už to bylo. Dosedla jsem na kabelku a byla jsem ráda, že jsem si nezlomila ruku nebo nohu. Cestou na vlak jsem kontrolovala zda péřový kabát přežil pád bez újmy, špinavou kabelku jsem otírala papírovým kapesníčkem a přemýšlela jsem co mě ještě asi dnes čeká? Na vrátnici jsem došla už v pohodě,
ale!!! Chtěla jsem si odčipovat příchod a zjistila jsem, že kartu nemám a vzpomněla jsem si, že ji mám v kabátě, který jsem měla na sobě den předtím.
Vrátný mi vypsal kartičku a já jsem si myslela, že už mám snad vybráno. Chyba lávky, Jak jsem hledala klíče, celá kabelka se mi vysypala na zem a jak jsem tam vše dávala zpět, zjistila jsem, že při pádu na ledovku a dosednutím na kabelku se mi totálně rozbilo pouzdro na brýle, krabička od kapek do očí
zmuchlaná jak papír a kabelka u ucha natržená. Šla jsem se převléknout do pracovního a že si domaluji pusu a oči, abych byla alespoň trochu k světu a vysypala se mi celá taštička do umyvadla. To už mi bylo jasné, že dnešní den bude lepší se do důležitých věcí nepouštět. Cestou na rehabilitaci jsem upustila propustku na chodník a vzápětí jsem na ni šlápla. Byla špinavá jak prase a trapně jsem se omlouvala sestřičce, když mi ji potvrzovala. Cestou zpět do práce jsem se definitivně rozhodla, že nic dělat nebudu, že práce není zajíc a navíc mě čekal výslech na policii. Připravila jsem si všechny potřebné
dokumenty, které po mě policie žádala a po 13 hod. jsem vyrazila z práce. Kdybyste tušili jak jsem ze sebe následně udělala blbku pitomou, tak byste se smáli jak cvoci. Sedím dole v přijímací kanceláři a čekám až pro mě přijde vyšetřovatel a najednou si všimnu, že na dokumentaci, kterou jsem sebou vytiskla, je všude v dolní části ... F: Policie Horova ul. No nechápala jsem a jak jsem byla nervózní
z toho co mě asi čeká, tak jsem se začala vytáčet do běla ... moje první
myšlenky byly .... ha policie se mi napíchla na můj pc a proto je všude v zápatí
(dolní okraj). Přišel vyšetřovatel a vyzval mě ať ho následuji. Já rudo před očima jsem ihned na něho spustila, že jsem v hodně špatné náladě a že si myslím, že mi budou muset napřed něco vysvětlit než vůbec dojde k nějakému výslechu. No chovala jsem se jak debil Hned jak jsem dosedla na židli, vytáhla jsem dokumentaci a zeptala se, co že to má znamenat??? Policista na to koukal jak z jara a řekl, že netuší jak se to tam dostalo a já se dostávala do varu
... to si děláte ze mě legraci??? Je tam jasně napsáno F: Policie Horova ul a já jsem tady!!!! Budu si stěžovat, že se mi policie zřejmě napíchla na moji poštu a bez mého vědomí. No moc hezký začátek mého výslechu k tomu jak jsem vlastně k vibrátoru přišla. Vyšetřovatel mi řekl, že je pochopitelně moje právo si stěžovat a zjistit, jak se to mohlo do mé poštovní korespondence dostat, že on neví, že by byli napíchnuti na moji poštu a že to bude víceméně rébus pro techniky před počítače. S tím jsem se spokojila a policista mi začal klást otázky ohledně mého nákupu přes slevový portál. K jeho cti musím dodat, že ani jednou nenazval vibrátor vibrátorem, ale stále to nazýval zbožím. Já jsem se postupně uklidnila a odpovídala jsem na jeho otázky už v pohodě. Nakonec udělal zápis s tím, že jsem vlastně zřejmě jediná, která za své peníze dostala zboží a
že nepatřím k těm tisícům poškozených a že zřejmě už na žádný výslech nebudu muset přijít. Dal mi vše podepsat a najednou se zarazil .... zeptal se mě.
Odkud jste tiskla tu korespondenci? Odpověděla jsem mu, že jsem si vše doma stáhla na flasch a vytiskla v práci. No a když se mě zeptal, jak jsem tu složku nazvala, tak šly na mě mrákoty a byla jsem hned doma. Nazvala jsem ji Policie
Horova ul. a tento název se automaticky dotáhl do tzv. zápatí (dolní okraj)
každé stránky. Připadala jsem si v ten moment jak šílená furie a kravka. Omluvila jsem se, že jsem prostě klasický býk, který prostě vyletí a nepřemýšlí ... ani nevím jak jsem se dostala ven z kanceláře, ale je fakt, že byl na mě i při loučení milý, asi si řekl ... chudák ženská co nemá chlapa a tak ji už kape na karbid. Nadechla jsem se venku čerstvého vzduchu a řekla si, že tenhle den musím završit něčím sladkým, abych si obalila nervy. Zavolala jsem kamarádce Štěpánce,
která byla vlastně původcem celé této šlamastiky a došly jsme si na dort a kafíčko do cukrárny, kde jsme všechno pořádně probraly. Preventivně mě potom odvezla až před dům a já raději už nic dnes dělat nebudu. Doufám, že až se půjdu vykoupat, že neuklouznu ve vaně ..... :-D .... raději nebudu malovat čerta na zeď, mám už snad pro dnešek vybráno víc než dost.