Co vše člověka nenapadne?

V době, kdy se střídá týden jarního počáska a tři týdny zimního, každý třetí pak kašle a prská, se stalo, že někdo něco prsknl i na mě a ono se to uchytilo. Takže o zábavu mám na velikonoční pondělí postaráno, místo krásně vyšpulené subičí prdelky, na které bych se postupně vyřádila minimálně pomlázkou, je na programu postel, několik dek, horké čajíky, med, vitamíny, tlumení bolesti v krku, potní kúry, neúspěšný pokus o Priesnitze, který mi spíše přítížil a podobné radosti.

Na druhou stranu to přineslo i pár (slovy dva) pozitivních okamžiků. Ne-li více, když tak nad tím přemýšlím. První a nejsilnější byl, když jsem popíjela lipový čaj. Žádný pytlíkáč, ale ručně trhané celé květy. Jak jsem tak kroužila kvítky ve skleněném hrnečku, uvědomila jsem si, jak jsou ty květy krásné. Pokud znáte kvetoucí čaje, které mám ráda právě pro ten estetický požitek, tak toto bylo něco podobného. jednotlivé květy jako kdyby ještě jednou ožily, aby ze sebe vydaly to nejlepší a posloužily, jak nejlépe dovedou. Prostě aby nemocné lady byly k užitku. A při sledování obsahu hrnečku mi došlo, že hledám subíka, který by byl jako ty lipové květy.

Šlo by mu o mně, o moje potěšení, o moji radost, o moje blaho, staral by se, čím může být prospěšný on mně. Já budu středem zájmu, a když to z jeho slov, projevů, konání upřímně ucítím, pak i on pro mě bude důležitý. Bohužel (možná je to tím, že tento server není primárně zaměřený na BDSM pozitivní lidi, možná tím, že je jaksi v lidské povaze, že středem soukromého vesmíru je pro každého on sám) u většiny jakože submisivních lidí, kteří mi píší, to nefunguje. Matematika mi nikdy obzvlášť nešla, ale hrubým odhadem 90 lidí ze sta v prvním vzkazu rovnou vystřelí, co jim vše já můžu pomoci splnit. 80 lidem z té stovky nedojde, že pokud bych se vůbec měla mít chuť zabývat tou možností pomoct jim splnit jejich sny, je nezbytné abych měla aspoň HRUBOU představu, kdo je na druhé straně. 60% a možná i více mužů si myslí, že aniž bych věděla, kdo se zhruba skrývá na druhé straně, vyrazím na jejich zapísknutí na kafe, panáka, večeři, a nedojde jim, že absolvovat denně deset kafí (notabene když nejsem kafařka), pět panáků (když nejsem příznivcem panákování, naopak mám raději, když poslušný subík panáčkuje přede mnou, ne se mnou), několik večeří během jednoho večera apod. prostě není možné. Vyskytlo se i několik zoufalců, kteří si v kombinaci své nadrženosti a nepřemýšlivosti mysleli, že se dopsali na askortní službu, protože byli přesvědčeni o tom, že hned jak napíší, seberu se a jedu za nimi na hotel, do bytu, na chatu, do kanceláře. Vlastně abyh nekřivdila "eskortníkům", jsou i extrémisté naopak zaměření, kteří se chtěli vnutit do bytu ke mně :D

A tak bych mohla pokračovat. Prostě s elementární lidskou slušností, kterou by šlověk očekával, se zde zrovna moc nesetká, čest těm několika výjimkám. k Nim se ještě vrátím.

Ale zpět k čaj, takže to byla první pozitivní věc, našla jsem čas na přemýšlení o místním "materiálu" a na základě zkušeností jsem si přesně specifikovala, co chci a co naopak ne. Bezva věc, ale to popíjení čaje mi přineslo ještě intenzivnější zážitek, související s velikonocemi. Ale o něm, stejně jako o těch dalčích plusech, které mi přinesla neočekávaná choroba, raději až příště, teď jsem si naměčila téměř 39°, takže odkládám notes a pokusím se odebrat do říše Morfeovy.