Jsem vážně magnet na kreteny 2

Po jednom amatérském srazu se mi rozdrnčel v neděli navečer tlf a na jeho druhém konci byl někdo, koho neznám. Dotyčný mi sdělil, že slyšel, že pořádám srazy a že by chtěl vědět něco blíž a vůbec jak to tady chodí? Číslo prý dostal od nějakého známého co se srazu zúčastnil a tak jsem moc dobře nechápala, proč se nezeptal přímo jeho? Domluvili jsme se, že napíše email, pošle foto, aby nebyl pro mne tak zcela anonymní a že se případně i sejdeme na kus kecu. Tím začala moje dost podivná známost s Pavlem. Nemohu říct, že by se mi na prvním setkání nějak zvlášť vizuálně líbil, ale měl určité charisma a hlavně to nebyl žádný pitomec. Už podle toho co mi o sobě naznačil, jsem věděla, že amíci nejsou to pravé ořechové, co by zrovna on vyhledával a účast na srazu s ohledem na jeho pracovní postavení je bezpředmětná. Nakonec se debata stočila na téma, jaké si představujeme naše případné protějšky a jaký bychom si přáli do budoucna vztah. Oba jsme se shodli, že ani jeden z nás se nechce vázat den co den k někomu a že oběma by vyhovoval vztah, kde je sice určitá "věrnost", ale i nezávislost a svoboda. Tím jsme ale pochopitelně nemysleli, že by to měl být vztah nás dvou. Řekl mi, že by mě rád někdy pozval na nějaký welness víkend a nebo výlet, prostě nezávazné přátelství nic víc. Moc mi o sobě toho neřekl, spíš se vyptával stále srazy a jen z toho co mezi řečí naznačil a nebo pověděl, jsem zjistila, že je rozvedený, má 14ti letou dceru a pracuje někde ve stavebnictví, protože mi nabídl možnost nákupu stavebního materiálu přes jeho firmu. Potom se asi 3 týdny se neozval a já jsem ho vyhodila z hlavy. Zcela nečekaně mi zase jednou navečer zavolal a že co dělám a zda nechci jít na kávu. Neměla jsem co dělat a tak jsem šla. Scénář stejný jako při prvním setkání, vyzvídal znovu jak to chodí na srazu, jací lidé chodí na amatery, jaký si já!! představuji vztah ... prostě jsem trpělivě odpovídala a nevěděla jsem, co si o tom všem mám myslet? Tato situace se v průběhu dalších 4 měsíců opakovala ještě 3x a po každé schůzce jsem si řekla, že už na to kašlu, že nevím, co si o něm mám myslet, ale hlavně co vlastně po mě chce? Jednoho dne, když zase o sobě nedával dlouho vědět, jsem si ho vymazala z telefonu a vyhodila z hlavy. Když jsem to nejméně čekala, tak dal o sobě vědět a to den po Valentýnovi a že by rád zašel zase na kávu a pokec. Nechtěla jsem zase cestovat někam do restaurace a tak jsem ho pozvala domů. Přišel, mezi dveřmi mi dal pusu, což jsem vůbec zrovna od něho vůbec nečekala, Přinesl mi vonnou svíčku a sladkosti a popřál mi krásného Valentýna. Zkrátím to ... káva, televize, pokec o všem možném a nakonec milování. Jooo byl vážně dobrý a po dlouhé době chlap, který mě uspokojil. Odjížděl ještě v noci domů s tím, že jede v pondělí na hory a že se ozve. Ještě než odjel domů jsem se ho zeptala, zda by mě doprovodil na ples a když jsem mu řekla o jaký ples jde, tak řekl, že půjde docela rád. Ozval se ještě v pondělí a byl do tlf milý a odjel. Nezeptala jsem na jak dlouho odjíždí a tak asi za cca 10 dní jsem mu napsala email, zda platí ten ples, že mám zareservované ty vstupenky a zda je mám tedy koupit? Zavolal, že je mám koupit, že se určitě do té doby ještě uvidíme, že mi je zaplatí .... a .... no prostě najednou mrtvý brouk. Protože jsem mu hned na začátku téhle naší podivné známosti řekla, že já ho kontaktovat nebudu, aby si nemyslel, že ho nějak uháním, tak jsem trpělivě čekala, kdy se ozve? Čas běžel a tak jsem mu nakonec ve čtvrtek před plesem napsala sms, jak to s tím plesem je? Zavolal až v pátek večer a omlouval se, že je mu hrozně zle, že je po flámu a že se ozve druhý den ráno. V sobotu někdy před polednem zavolal a že jak to uděláme s tím plesem? Věděla jsem, že se by se takhle blbě neptal, kdyby chtěl jít a tak jsem mu řekla, že nevím co s ním chce udělat on, ale že já jdu v každém přpadě. Začal povídat jak není zvyklý pít, že mu stále není dobře a že by nebyl dobrý společník a že pochopitelně oba lístky zaplatí a zda se budu zlobit, když nepůjde? Měla jsem sto chutí ho poslat do pr.. jooo přímo tam a řekla jsem mu, že mu na ty peníze kašlu a že hlavně ať se brzy uzdraví. No a to byla naše poslední komunikace. Řekla jsem si, že takový mi nestojí ani za zlámanou grešli a ještě před odchodem na ples jsem vymazala naši vzájemnou korespondenci a telefonní číslo. Ples byl úžasný i bez jeho společnosti. Jen nevím, kde jsem zase udělala chybu? To, že jsem se ním po skoro půlroční známosti-neznámosti pomilovala nebo že jsem mu dala najevo, že mě vadí, že i když mě nechal ve srabu, že stejně na ples půjdu i bez něho a tím jsem ranila jeho ego?