Spolek padlých holek

tak se jmenuje diskuze, kterou jsem založila na jednom portálu a je o ženách, které se tak momentálně cítí. Co mě k tomu vedlo? Měla jsem na návštěvě 2 kamarádky, o kterých jsem si myslela, že mají vztahy v absolutní pohodě a že jen já prostě vybočuji z řady tím, že v partnerském vztahu nejsem. Bohužel, když jsem si poslechla, jak se chování jejich partnerů k nim během pár týdnů změnilo k horšímu, hodně mě to překvapilo a bylo mi jich líto. Mají pocit, jako kdyby byly jen kus nábytku, který je sice doma zapotřebí, ale nic víc. V posteli je muži berou jako samozřejmost, ale jinak se chovají jako kdyby v žádném vztahu nebyli, dělají si co chtějí a pokud holky chtěly s nimi o tom problému mluvit, tak tvrdé odmítnutí a nebo hrobové mlčení. Co vlastně muže k tomu vede, aby se k nám takhle chovali? Jiná žena?? nebo stereotyp nebo to, že si chtějí před svými kamarády hrát na tvrďáky a stydí se před nimi přiznat, že mají hezký a spokojený vztah??? Vážně netuším ??!!! Protože vím co chci a co určitě nechci, tak jsem asi stále sama, ale copak je život jen o sexu a nic víc? Kde je nějaká něha, obejmutí, pohlazení, hezké slovíčko... ?? Není absolutně problém mít známosti jen na sex, ale mít někoho, kdo nás bude milovat tolik, jako milujeme my jeho, tak to vážně už problém je. Mít známost a nebo vztah a to sakra veliký rozdíl. Vím, že muži jsou od přírody lovci a my ženy, zase strážci rodinného krbu, ale co opravňuje muže z nás dělat jen lovnou zvěř a nic víc? Ano, nejsou všichni muži stejní, jako nejsme stejné my, ženy, ale bohužel v poslední době mám hodně kamarádek, kde je jejich vztah víc o trápení a bolesti, než o lásce a spokojenosti v partnerském životě. Asi je snazší najít zrnko soli v moři než někoho, s kým nám bude moc fajn a žít s ním harmonický a spokojený život