Malá, tučná jednička

Využil toho, že si vzal kolega slovo a vytáhl mobil. Rád se poslouchá, takže času má dost. Jen kdyby neměl kolem sebe tolik lidí. Hlavně
fakturantku sedící mu šikmo za zády neměl vůbec pod kontrolou. Vyťukal webovou adresu. Stačilo první písmeno a požadovaný odkaz se sám ihned nabídl. Čekal.
Datový limit překročil už minulý týden a internet teď k němu přitékal líně
jako hustý med. Někdy měl dojem, že informace tahá brčkem až odněkud z hostingového centra. Z té představy ho dokonce chytala křeč do tváří.

Znovu odemkl telefon a letmo zkontroloval částečně načtenou stránku. Byla tam! Nepochybně! Malá, černá, tučná jednička. Má na ni kliknout?
Tep se mu zrychlil a jeho tlusté prsty se rozechvěly. Tak titěrný odkaz nemůže nikdy trefit. Opatrně přikryl displej dlaní a nacvičeným hmatem obraz zvětšil.
Dával si pozor, aby se neobjevilo charakteristické logo stránky a prstem
„přešudlal“ k onomu vzrušujícímu odkazu. Konečkem prstu se s chirurgickou přesností jemně dotkl povrchu kapacitního displeje.

Ve snaze ukrátit další nekonečné vteřiny strčil telefon do kapsy a neochotně se zaposlouchal do kolegova proslovu. Jeho intonační práce s hlasem, nadbytek anglikanismů a jiných „trendy“ a odborně slangových výrazů mu byla protivná. Odporem se otřásl a sáhl opět do kalhot. Načtený vzkaz byl poměrně krátký. Z drobného písma nebylo jasné kdo, ani co mu píše.
Tušil ale, že to bude Ona. Cítil, jak mu vzrušením rudnou uši. Opět dlaní přikryl obrazovku přístroje a zvětšil text do čitelné podoby. Byla to Ona! Její nick byl ještě zelený. Popotáhl obraz po obrazovce. Vzkaz byl krátký a výstižný: „Našla jsem tu někoho. Je svobodný a pro mě perspektivní. Promiň.“

Strčil mobil do kapsy, odkašlal si a přihlásil se o slovo.